Křesťanská církev Cesta života

„Kdo nic nedělá – nic nezkazí!“

To je sice pravdivé rčení, ale pokusme se na ně podívat skrze filtr Písma. Je skutečně lepší založit ruce, aby nebylo něco pokaženo? Kolik věcí nevznikne, kolik práce nebude uděláno, kolik dobrého se nestane... pokud se budou všichni řídit tímto rčením.

Znovu se musím zamýšlet nad nedělním kázáním K. Sedláčka z 19.4.2009 (ze série „Mléčný bar“ - Věčný soud) pod názvem: Soud křesťanské služby.

Nenech se strhnout k tomu, že jediné co budeš hledat a na co zaměříš svojí pozornost bude jen to, jak přežít v tomhle životě. Je tu mnohem víc na co se můžeš zaměřit...



Záleží jen na nás, na co se zaměříme. (V rámci následujících postřehů se tě zeptám – přečetl sis výše uvedený verš? Nebo jsi ho jen letmo přeběhl pohledem? Četl jsi ho vůbec?)
Někdy, když čteme určité pasáže v Bibli, které jsou si podobné nebo nám povědomé, můžeme si říct: „To už znám.“ Jenže když k nim přistupujeme s tímhle postojem, okrádáme se mnohdy o tajemství a hloubku, kterou skrývají.

Hrklo ve mně. Nechci si to přiznat, ale občas přesně tohle dělám. Jenže... když se držím jen svého Jotoužznám pohledu, můžu se chovat jako 5 slepých indiánů, kteří podle hmatu „Jasně věděli“ co je SLON.

První obejmul sloní nohu a prohlásil: „Vím, co je slon. Slon je široký sloup.“

Druhý ohmatal slonův chobot a prohlásil: „Vím, co je slon. Slon je had.“

Třetí chytil slona za ocas a prohlásil: „Vím, co je slon. Slon je provaz, který visí z nebe.“

Čtvrtý zamával sloním uchem a prohlásil: „Vím, co je slon. Slon je široká plachta.“

Pátý se rozběhl proti boku slona a narazil do něho. Prohlásil: „Vím, co je slon. Všichni se mýlíte. Slon je zeď.“

Kdo měl pravdu?
Každý z nich měl poznání jen části slona. Ale ve skutečnosti slon je tohle...

A to se může stát i mě. Jestli se budu úpenlivě držet „nohy“, vezme mi to schopnost vnímat vyprávění o chobotu, uších a zbytku slonova těla... protože já už to přece znám...slon je sloup. Je třeba se oprostit od vžité představy, aby člověk mohl vidět v širším spektru.

„Kdo myslíte, že má největší produkci pneumatik na světě?“ ptá se Kája.
„Michelin?“ odhaduji.
„Barum?“ hází do placu František, sedící vedle mě.
„Goodyear? Bridgestone?“ slyším odněkud zezadu.

Bylo by logické, že se někdo z nás trefil...jenže šok.
Je to firma Lego, výrobce stavebnic. Má největší produkci (těch svých malých) pneumatik na ta svoje malá auta.
Chci začít protestovat. „Ale ty ses ptal na výrobce pneumatik. Pneumatik k autu...!“ A ještě že mlčím. Protože mi to hned dochází. Kája se skutečně ptal na pneumatiky. Dokonce na pneumatiky k autům. Jenže to byl omezený pohled nás všech, že musí jít o pneumatiky k autům v „lidské“ velikosti.
Tak to byla (aspoň pro mě) druhá lekce o tom, že se nemám držet jen toho, co si myslím, že tak dobře znám.

Díváme se do Bible na podobenství o hřivnách. Chtělo by se říct: „Jo, to jsme probírali během Velikonoční slavnosti. Tohle podobenství už dobře...“ jenže to neřeknu. Kdo ví, co mě může ještě překvapit?



Tohle podobenství je o nás, křesťanech. Byli to služebníci toho Pána, ne cizí lidé. I náš Pán na čas odešel. A my jsme Jeho služebníci. Pán jim svěřil svůj majetek - nebyli majitelé, ale správci. Každému svěřil maximum toho, co zvládne podle svých schopností.


Je zajímavé, že ten, kterému pán svěřil 5 hřiven (= přibližně 18 000 000,-) ihned šel a něco s nimi podnikl. Podobně i ten druhý, se dvěma.
Když se jejich pán vrátil, účtoval s nimi. Ti první dva služebníci (co uspěli) nechali vydělávat svěřený majetek, dali ho do oběhu, nedřeli svojí silou na vydělání dalších peněz.
A všimněte si, že pochvala i odměna prvních dvou služebníků byla naprosto stejná i když každý získal jiný počet talentů (hřiven), rozhodovalo procento zisku a ten byl stejný - 100%.



Třetí služebník neměl žádný zisk. Mohl ty peníze dát aspoň do banky, kde by s nimi pracovali jiní a získali úroky - pokud se necítíš na to jít se svými talenty do boje, podpoř s nimi ty, kdo do toho boje jdou a přinese ti to úroky. (Jestli se necítíš být v přední linii jako evangelista, buď v jeho týmu a nějak mu pomáhej. Nezalož svůj talent. Nezakopávej ho do země.)
Ten služebník nic nezískal ne proto, že nemohl, ale protože nechtěl a nepřekonal obtíže. A jak dopadl? Pán mu neděkoval, že aspoň vrátil to, co mu bylo svěřeno. Nepochválil ho, že aspoň nic neskazil. Nechal ho vyhostit ze své přítomnosti!!! Přišel i o to, co měl!!!



Ach jo, to už jsme přece před chvílí četli.... No a to je právě to. Před chvílí jsme drželi nohu slona, jenže teď se přesouváme k jeho uchu a chobotu. :)))

Mina (což není zbraň, ale měna – tady je opět uváděna jako „hřivna“) = plat dělníka za 3 měsíce.
Podle účetní by to dělalo přibližně 60 000,- Kč.
A opět - byli to služebníci toho urozeného člověka. Nesvěřil svůj majetek kdejakým lidem. V tomto případě nastává změna, každý dostal stejně.
A výsledek? Ten člověk se vrátil v pozici krále a začal účtovat. Ti služebníci nebyli stejně úspěšní. Každý získal jiný počet. A tady je psáno, že i každý z nich získal jinou odměnu.
Odměna prvního služebníka byla ve dvou ohledech větší než odměna druhého. První služebník byl pochválen jako dobrý a dostal do správy 10 měst. Druhý služebník pochvalu nedostal a měl správu jen nad 5-ti městy. Naše věrnost ve službě se tedy pravděpodobně odrazí v odměně, kdy Ježíš bude rozdělovat autoritu nad správou svého království, až se vrátí.
A podobně jako v předchozím podobenství, je nevěrný služebník označen za zlého, je mu odebráno i to, co měl a je odveden z přítomnosti svého pána.



V Božích očích není zlo jen aktivní vykonávání zlých věcí, ale i nekonáni dobrého. Aha, takže kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale hřeší. Hmmm. To už stojí za zamyšlení. To už stojí za to sebrat odvahu a něco dělat.
Ďábel totiž není pasivní, proč by služebníci Božího království měli být?
V minulých dílech jsme viděli... (tedy se dozvěděli), že člověk svým konáním něco staví. A při posledním soudu se zjistí, jaký materiál používal. Dřevo, slámu? Nebo zlato,stříbro a drahé kamení? I když totiž člověk na tom základu co má (což je Ježíš) staví z hořlavých materiálů, tak alespoň staví. Možná mu pak materiál shoří, ale základ zůstane.
Kdežto ten co nedělá nic - ztratí i to co má, protože jeho víra je mrtvá.



Nepracujeme na tom, aby z nás byli lepší lidé, ale abychom maximálně zúročili to, co nám Pán svěřil. Neschovávejme svůj dar v šátku nebo v zemi. Použijme ho. Vždyť Pán nám nesvěřil víc, než bychom zvládli. On nás zná líp než my sami sebe.
- zdes -