Křesťanská církev Cesta života

20 let církve Cesta života jižní Čechy

7. listopadu 2009 to bylo přesně 20 let od vzniku církve Cesta života jižní Čechy.
Jak to všechno začalo se dozvíte v rozhovoru se zakládajícím členem - Karlem Sedláčkem - v novinách na páté straně >>>.

"Narozeniny" jsme oslavili den poté, v neděli 8.11.2009 na shromáždění v Českých Budějovicích.

Příprava slavnosti byla celkem jednoduchá... do poslední chvíle se totiž netušilo, jak bude probíhat. :-) Nakonec jsme se rozhodli pro lehké občerstvení, abychom si po slavnostním slově od kazatelny mohli v klidu sednout ke kávě či čaji a popovídat.



Zatím co se chvála ladí a připravuje, Michal s Máťou poopravují novou plexisklovou zástěnu, která má za úkol ztlumit hluk bicích.
Máťa někam běží...až za chvíli se dozvídáme, že jí zástěna dopadla na palec a nevypadá to vůbec pěkně. Díky Bohu, že se nic nezlomilo. Na pohotovosti udělali Mátě pozitivní ozdobu.
Proč pozitivní?



Musí teď nějakou dobu nosit palec nahoru.

Než jsme začali hrát, Petr všechny přivítal a modlil se.



V sále je více než 70 lidí, děti ani nepočítám. Je to malý zázrak, protože jsme nedělali žádnou velkou "osvětu", žádné plakáty, pozvánky.... A přesto lidé přišli.
Jsou tu hosté-přátelé z Prachatic i z Č. Krumlova. Je milé vidět, že si s námi chtějí připomenout tohle významné výročí.

Chválíme Pána za tohle příjemné setkání.



Chválíme Pána za milost, že patříme do téhle církve.



Chválíme Pána za naději, že ačkoli jsme chybující lidé, přesto se Boží dílo nezastavilo a dnes tu po 20 letech smíme být.




Petr na úvod krátce shrnul historii církve.
O místních církvích Cesta života v jižních Čechách se můžete více dočíst zde >>>
Prachatice
České Budějovice
Český Krumlov



Připomněl nám 3 vize z Božího slova, které tuto církev provázejí celou dobu jejího života.

Jeho kážeme: ve vší moudrosti napomínáme a učíme každého člověka, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu. To je to, oč usiluji a bojuji veškerou silou, kterou on ve mně mocně působí. (Kol.1:28-29)

Jestliže se pak můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zem. (2. Par.7:14)

Pro svůj stan udělej víc místa, plachty svých příbytků směle rozestři; roztáhni také svoje lana a zatluč kolíky. (Iz. 54:2)

Svěřil nám svůj (prorocký) sen o tom, jak v každém okresním městě zahoří Boží plamen z místní církve Cesta života. Plamen, který se bude šířit dál, až za hranice jižních Čech.



Celé kázání si můžete poslechnout v sekci "kázání".
I dnes byl prostor pro modlitby. Kdo měl pocit nebo si byl jist svým poodstoupením z církve, mohl přijít dopředu, kde se s ním Petr modlil za jeho "návrat" zpět. Zpět do církve. Zpět na své místo ve službě. Zpět do plného života v Kristově těle.



Po závěrečném požehnání se velmi rychle utvořily skupinky. I já se zapojila do hovoru s lidmi, které nevídám každou neděli. Čas tak rychle utíkal, že jsem si uvědomila až velmi pozdě, že vůbec nefotím (dosud totiž fotila Petra).
Stihla jsem tedy po sklizení vyjedených stolů vyfotit už jen Fandu, který mi rád zapózoval.



"Ty jo... dvacet let... dvacet... dva-cet-let..." opakuje Kája, když se vracíme z pravidelného nedělního výletu.
"To ti to teprve teď došlo?" směju se.
"To víš, praotec zakladatel...ten to vnímá jinak než my..." konstatuje Michal.
"Já to taky dvakrát počítala, jestli to může bejt dvacet let, když vám tenkrát bylo osumnáct...a fakt jo..." počítá Máťa na zbylých zdravých prstech. :-)
Všichni souhlasíme, že dvacet let nejsou dva roky. Dvacet let, to už je pěkný kus života.

- zdes -

Více foto zde >>>