Křesťanská církev Cesta života

Jestli máš hlas, mluv

6. února navštívil České Budějovice rakouský kazatel Werner Oder. Tento muž je známý jako syn nacisty, který navzdory hrůznému pozadí své rodiny nechal Boha naprosto změnit svůj život a dnes se modlí za židovský národ.
Tady je několik postřehů z jeho návštěvy...

Ti, kdo se nedokážou poučit z chyb minulosti jsou odsouzeni ji znovu zažít.

Dodnes jsem nepochopil, proč vlastně moje rodina propadla antisemitismu. Je to skutečně vylití pekla na všechny Židy. Vyrůstal jsem v Linci. Vnímám ho jako kolébku nacizmu. Celé dětství jsem se učil tomu, co cítili ti kolem mě. A když vám v dětství někdo jasně neřekne co je špatně, tak to jako dítě nerozlišujete...



Už pouhé mlčení z vás udělá zločince. Komplice. Pokud jste třeba „jen“ tiše souhlasili s názory nacistů (přestože jste nikdy nikoho nezabili).
Máš hlas? Musíš promluvit. Jestli víš co je správně, čiň tak. Dělej co můžeš, abys ochránil židovský národ. Řekni nahlas, že nesouhlasíš s neonacistickým hnutím. Řekni politikům, že nesouhlasíš s tím, co neonacisté svobodně propagují v ulicích.

Kdykoli jsem potkal nějakého Žida, styděl jsem se. Ztělesňuji a reprezentuji vše, co jim tolik ublížilo. Jak jít světem s tak strašným dědictvím? Proč právě já jsem se musel narodit nacistickým rodičům? Bůh mi ukázal, že to strašné zlo chce změnit v dobro. Dnes stojím za Židy.

Proč se nacisté dostali k moci? Protože církev byla slabá a zmatená. A já jí chci pomoct, aby antisemitismus nepodporovala mluvením. Co může zastavit antisemitismus?

Modlitby za pokoj Jeruzalému. Proto nás tu Bůh postavil. Žijeme proto, abychom přinesli do světa změnu.
Nepotkal jsem mnoho synů nacistů, kteří by mluvili pro Izrael. Ale Bůh Izraele proměnil moje srdce. Já povzbuzuji Židy, aby byli hrdí na své dědictví.
My Izraeli dlužíme... Měli bychom se ve svých modlitbách zmínit o pokoji pro Izrael.

V tuto chvíli Werner žádá o pomoc asistentku, která přináší dvě kytice.



A nyní je čas na otázky.

Říkáte, že ve dvaceti jste procitnul?
Ano, bylo to, jako bych se probral z komatu. V letech 75–80 byl můj život opravdu těžký.

Co vám dal život v Anglii?
Spoustu problémů.

Jaké koncentrační tábory jste navštívil?
Auschwitz, Mauthausen, Majdanek... Ale už se tam dnes nevracím. Nerad tam chodím. Ne kvůli tomu, co tahle místa připomínají, ale je traumatické vidět jak návštěvníci vycházejí ven a hned se smějí, dají si hamburgra … Ta přemáhající bolest těch míst je na mě silná. Tyhle tábory smrti nerad navštěvuji. Vyvstává mi tam otázka: „Proč?“

Vy jste dělal pokání za své rodiče?
Já jsem zodpovědný, abych měl správný postoj, a i proto se omlouvám za jejich činy.

Jak jednat... nebo správně jít proti neonacismu?
Mluvím s vašimi politiky. Ale oni říkají, že každý si může dělat co chce, že má každý stejná práva. Ale ti, co mají extrémní a zlé zaměření, nemají mít ta stejná práva jako ti, kdo pochodují za něco dobrého. Neměli by mít ta povolení. A to máte vy říct svým politikům, že tohle na svých ulicích nechcete.

Jakým právem činíte pokání za svoje rodiče? Na jakém základě?
Nesnažím se být hrdinou. Ale cítím, že mi Bůh dal zodpovědnost a sílu. Jako slyšel Jozue od Mojžíše „buď silný a udatný“.

Evropská unie.
EU je ve skutečnosti pro ČR nebezpečná. Vůbec nevnímají antisemitismus jako hrozbu. Stejně tak Islám, který má za cíl zabít sobotní a nedělní lid (židé a křesťané). Strkají hlavu do písku a vás se snaží uplatit trochou peněz... Mlčící (neaktivní) islámisté jsou stejní jako kdysi mlčící (pasivní) nacisté.

Jak se má pan Winton?
Je mu 101 let a minulý rok byl poctěn V. Havlem za záchranu mnoha dětí z Československa. Víte, že on mi nikdy nic neřekl? Skutečný hrdina nejde do novin říct, co všechno může udělat.Wintonova rodina bude ještě velkým požehnáním.





Život pod kletbou proklínání Izraele byl mým duchovním a psycho táborem smrti.Měl jsem stále strach. V noci jsem hodiny hystericky prokřičel. Byla to noční můra. Jedné noci jsem měl silný pocit, že zemřu. Volal jsem k Bohu. Neznal jsem Ho. Nevěděl jsem, jestli existuje. Ale On mě slyšel.
Poslal mi pomoc – jednoho Němce, který mi řekl: „Wernere, Bůh tě miluje tak moc, že poslal Ježíše Krista, aby za tebe zemřel...“ To bylo něco neslýchaného. Řekl jsem si, že je to pro mě naděje. A jestli to není pravda, tak prostě zemřu. Ta neskutečná nenávist se roztajila. Strach a panické útoky se vytratily. Poprvé jsem zažil pokojný spánek. Už je to 40 let a je to stále lepší.

Jak rodiče, nejbližší, nesli vaši změnu?
Můj otec, co je mi známo, zemřel bez Boha. Celá má rodina byla proti Bohu, hlavně matka. Po letech poprvé jsme spolu mluvili otevřeně. Večer jsem jí četl z židovských Písem a zazpívali jsme duchovní píseň. Po šesti týdnech zemřela. Řekli mi, že: „Těch posledních šest týdnů měla takový pokoj. Usmívala se, když zemřela.“ Děti mých bratranců a sestřenic věří a modlí se za pokoj Jeruzaléma.

Odpustil jste otci?
To není jednoduchá odpověď. Byl to nejtěžší zápas v mém životě. Nenáviděl jsem ho (zemřel v roce 1969) za jeho činy i za to, co udělal mé rodině. Kdyby nezemřel, snad bych ho zabil.
V Polsku na něho byl vydán zatykač a já jim ho chtěl vydat. Při čtení Bible jsem to nemohl skousnout a přeskakoval ta slova o odpuštění. „S tím se musíš vypořádat,“ řekl mi přítel. Přečetl jsem si knihu Martina Bormanna „Život proti stínu – Cesta od hákového ke Kristovu kříži“ (autor je synem kdysi nejhledanějšího nacisty stejného jména, a kmotřenec Hitlera). Píše o stejném zápase.



Těžko ctít naše otce za jejich činy... ale on byl nástrojem, který mě přivedl na tento svět. Takto jsem to vyřešil.

Nebude se to samé opakovat?
Modlím se za to, aby se to neopakovalo. Příznaky ale nejsou dobré (zbrojení). Modli se, ať Izrael není vyprovokován k útoku na Írán. Z toho by byla III. světová. Nemáme záruky. Ale kdyby... půjdu tou cestou se svými přáteli. Nebudu se dívat, jak jdou sami. (pozn. Při těch slovech bere za ruce dvě staršípaní , sedící v první řadě.)
Často řeknu něco...a kdyby se to všechno, co kdy řekneme, událo, nikdo z nás tu už není. Boží milosrdenství je věčné a objevuje se každý den.

Proč žijete v Anglii?
Mnoho Rakušanů je náboženských, ale je rozdíl mezi „náboženský“ a „věřící“. Bylo to pro mě těžké jako věřící žít v Rakousku. A v Anglii mě podrželi přátelé...je to můj druhý domov.

Co říkáte Římanům 11?
Důležitá součást Bible. Vysvětluje, že Bůh nezměnil své záměry s Izraelem. Nenahradil ho nikým jiným, ani církví. Je stále tím nejdražším v Jeho očích. A v našich má také být.

Jak se k vašim aktivitám staví oficiální anglické organizace?
V Anglii je mnoho organizací, které podporují Židy, ty, kdo přežili. A já s nimi spolupracuji. Horší část je vyučovat církve v Anglii – 70 % církví je antisemitských.

Jak jste poznal svou ženu? A máte děti?
V Anglii byl kmen s nádhernou princeznou. Jel jsem se podívat na ten kmen a tu princeznu jsem vysvobodil. A teď máme čtyři děti. Dvě z nich dodržují sabat. Má žena je stejná asi jako já, jen je trochu menší, ale odvážnější. :-)

Werner by se prý do ČR velmi rád znovu vrátil. Věřme, že mu Pán k tomu připraví příležitost.
- zdes -