Křesťanská církev Cesta života

Co se děje "za zdí"?

„Já se skočím podívat na dětský, jo?“ šeptám manželovi hned poté, co skončila chvála, a my jsme sestoupili z pódia.
„Jako tam vedle?“ ptá se mně.
„Jo, do tělocvičny.“
„Jdeš na výzvědy?“ směje se.
„Kouknu, nafotím...vezmu si mobil, abys mě mohl prozvonit, až bude čas na chválu. Vrátím se.“
Manžel přikyvuje. Když kazatel sklání hlavu k četbě z Bible, tiše mizím za dveřmi.

Už nějakou dobu se chystám podívat na shromáždění dětské církve, o které víme vlastně jen tehdy, když skrze zeď pronikají tóny jejich chval. Teď jsem tu ale osobně, a jako tajný pozorovatel sleduji, co se děje na „druhé straně“ zdi.





Shromáždění je v plném proudu. Úvodní modlitba, pravidla „AHOJ“ a rychlé chvály už proběhly. Právě se hraje „kolíčkovaná“ (dvě družstva soupeří, které ověší svou oběť – Jarda a Robert – větším množstvím kolíčků). Zatímco Robert je poměrně ušetřen bolesti, Jarda přemisťuje kolíčky z uší na košili.



Jardu můj objektiv poněkud vybuzuje ke zlobení. Občas musí být dalšími vedoucími pacifikován.



Pokud mi neběhá před objektivem...



...je ho alespoň dobře slyšet. :-)
Chystá se akční hra.





Elis má všechno pevně v rukou. A kdyby náhodou, tak...





Robert se ujímá dalšího bloku chval.



A kdo má potřebu se za cokoli modlit nebo se svěřit, může teď zaběhnout za některým z dospělých. Děcka se okamžitě rozprchávají a tvoří frontičky. A někteří si (pro jistotu) jdou pro modlitbu ke všem vedoucím. :-)



Je čas na umytí rukou a pak hurá na sváču.


Admirál Pája vydává rozkazy: „Mytí paluby! Příď! Záď!“ ...a tak děcka chvíli drhnou, chvíli salutují, pak zase běží sem a tam.



























Z divadla Dan plynule přechází v kázání o hříchu, pokání a obrácení se k Bohu. Pomalu couvám k východu, protože vedle už začíná hrát chvála. Slyším Ivu i Zuzku velmi zřetelně, takže třetí ženský hlas není až tak nutný. Přesto, jakmile Dan ukončí své kázání, mizím ve dveřích a spěchám do hlavního sálu.
Podle plánu se děcka ještě budou učit verš na téma dnešního shromáždění, Robert zahraje několik chval, a pak už se všichni přemístí do sálu mezi nás. A takhle nějak to vypadá tam na „druhé straně“ za zdí.
Víc vám toho nezprostředkuji...musíte se tam jít podívat sami :-).