Křesťanská církev Cesta života

Týden ztišení v ČB - středa

Den třetí...

Když si kazatel musí zároveň sám odehrát chválu, bývá to náročnější. Na druhou stranu to má výhodu, že se nemusí domlouvat s vedoucím chvály, jestli při úvodní modlitbě bude hrát, nebo ne...prostě si to zařídí, jak právě potřebuje.

„Při večerech ztišení hodnotíme, co se za uplynulé období stalo. Co jsme chtěli, a nestalo se. Co jsme nechtěli a stalo se...,“ začíná Kája ve třetím večeru ztišení.
„V druhé knize Letopisů...,“ říká Kája a já úpím, asi si na ten nový název nezvyknu...aha, druhá Paralipomenon, no jasně. Když tedy otevíráme 2. Par. 7:14, v hlavě mi znovu zaznívají tóny a text poslední zahrané písně: „Po Tobě žízním, jsi všechno, co jsem chtěl...“
Kája pokračuje: „...čteme: Jestliže se pak můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zem.
Jestli si říkáme křesťané, Boží lid, pak je pro nás tenhle verš výzvou. Můžeme ovlivnit svou zem. Máme vliv. Když se Boží lid rozhodne hledat Boha a začne se odvracet od svých - zlých cest... Bůh nás nejen vyslyší, ale odpustí nám. A co je úžasné, uzdraví naši zem!

POKOŘENÍ SE
To slovo pokoření zní možná divně. Ale znamená to, že pokud patříme Bohu, vyznáme a uznáme Ho nejvyšší autoritou. A když si to plně uvědomíme... je to dost zásadní krok. A nemusí to být pro každého úplně lehký krok.
Nehrajme si před Ním na nic. On o nás ví VŠECHNO! Není potřeba se před Ním dělat někým jiným. Přistupme teď před Něho bez předvádění, bez masek.
Možná je pro tebe na prvním místě, a ty Ho tak uznáváš. Možná si říkáš: „Já bych tolik chtěl..., ale mám nějaký věci.“ A možná se i bojíš, že když uděláš vstřícný krok, něco ztratíš... Řekni Mu to tak, jak to s tebou opravdu je.
Dneska je „večer upřímnosti“.
Kája sklání hlavu nad kazatelnou a dává nám teď několik minut ticha pro vyřešení si nedořešeného.

„Možná nestíháš všechno vypovídat a vyřešit...ber tyhle večery jako jeden z impulsů, a modli se za ty věci dál, doma. Tvoje modlitby můžou zabrat víc než 7 nebo 10 minut, které vám tu dávám, zvlášť jestli jste spolu nemluvili dlouho.“

JÁ A BŮH
Chci zdůraznit jednu věc. Opravdu důležitou.
Bůh je dobrý! A On to s námi vždycky myslel, myslí, a bude myslet dobře!
Občas to tak vypadá, ale Bohu se náš život z rukou nevymyká. Někdy se tolik snažíme kormidlovat, a udivuje nás, že náš život se zmítá v bouři. Jenže možná to není bouře. Možná jen zmateně trháme kormidlem ze strany na stranu, a snažíme se to nějak dobře ukormidlovat a najít směr, kterým máme plout...a přitom stačí nechat Boha navigovat. Najednou uvidíš, že tvůj život se už tolik nezmítá, ale naopak se zklidnil.
Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘“ (Mt.22:27)
Miluj...celým srdcem..., to jsou velmi silná slova. A nepíše se tu „boj se“, ale miluj! To není vztah šéf-pracovník, ale Otec-dítě.

Za zdí, v tělocvičně, křičí a hecuje trenér své svěřence. Snaží se je vybičovat k výkonům. Myslí mi probíhá, že Bůh nás taky trénuje. S láskou a povzbuzením. Zná nás, ví co zvládneme a podle toho nám „nakládá“ zátěž...a ve skutečnosti naše břemena nese sám.

„Neexistuje něco, jako stagnace. Buď jdeš dopředu, nebo dozadu. Zjisti v následujících minutách, kde se ve vztahu k Bohu nacházíš. Bůh není idea. On je osoba hodná k opětování vztahu a lásky. Hlavní je... Že Bůh je dobrý! Možná si teď říkáš – hele, on se opakuje...,“ Kája se pousměje a nechá odpověď na postřeh viset ve vzduchu. Důrazně nám říká: „Bůh to s námi myslí jen dobře! Chce od nás vzít to špatné a místo toho nabízí dobré.“
Opět se tišíme v soukromých modlitbách.

„Je dobré se s Bohem o ty špatné věci neprat, ...znám to z vlastní zkušenosti,“ vypráví Kája.
Když se pereš (o něco, co si chceš nechat, přestože víš, že ti to neprospívá), stojí tě to čas, úsilí, je to bolestivé a nestojí to za to. Věz, když Bůh bere něco z toho zlého, má už připraveno dobré a lepší. Jenže nejdřív musíš pustit to zlé, mít prázdnou dlaň...On ti do ní teprve potom může vložit to nové, dobré.
„Bůh je dobrý!“ Kája ta slova opakuje s naléhavostí, jako by je právě teď řekl poprvé. A (asi nejen) mně dochází, že to není Kájovou špatnou pamětí, ale jde o ústřední, důležité poselství dnešního večera.

MŮJ VZTAH K SOBĚ SAMÉMU
Miluj svého bližního jako sám sebe. (Mt. 22:39)
Jaký máš vztah sám k sobě? Díváš se na sebe Božíma očima? Bůh nás samozřejmě vidí ještě jiným pohledem, kterému my teď nemůžeme úplně rozumět...ale je náš pohled tomu Jeho aspoň podobný? Nebo se diametrálně liší?
Jestli tě napadá – Bůh se na mě určitě zlobí...hlídá, co vyvedu...jsem na nic... tak se podívej, jakou hodnotu v tobě vidí Boží pohled. Tak se na sebe máš dívat.
Pokud máš správný vztah k sobě, odrazí se to ve vztahu k druhým. Nemusíš se každé ráno poplácávat po rameni před zrcadlem, ale ani o sobě nepřemýšlej podřadně.
Po osobních modlitbách se Kája modlí nahlas, aby uzavřel tohle téma.
„Pane, zacel každou jizvu, bolest...pokud někdo z nás zalitoval, že se narodil...“ Hrklo ve mně. Tahle část modlitby není sama sebou. Vnímám, že to je určitě určeno někomu v sále. Ta modlitba určitě trefila správný cíl.
„...ať se vnímáme v té hodnotě, kterou v nás vidíš Ty. Ať umíme přijmout naší nedokonalost,“ dokončuje modlitbu.

RODINA A PŘÁTELÉ
„Ani se mi ten verš nechce číst...“ zdráhá se Kája naoko, kvůli radikálnosti poselství 1. Tim. 5:8. Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.
„Neutíkejme od svého okolí pod záminkou služby Bohu. Když já ale vidím ta pole bělající se ke žni..., jenže tvoji blízcí pak můžou získat pocit, že Bůh je ten, kdo krade z rodiny jejich blízké!“
Naše rodina se dívá na Boha skrze nás. Vidí tu změnu na nás, přestože ještě nejsme dokonalí.
Možná si říkáš - Jó, kdyby k nám přišel Peťa, to by mohlo zapůsobit... Jenže toho tvé příbuzenstvo nezná. O něm si možná řeknou – milý člověk, pěkně mluví... – ale neznají ho z dřívějška. Nemají rozeznání jeho proměny. A ty nejsi možná tak dokonalý, jenže tebe rodina zná. Ví, že potom, co jsi uvěřil, se s tebou něco muselo stát. Vidí na tobě změnu. A ta proměna může být u každého jinak veliká, ale rozhodně je vždycky vidět.
Boží vlny z našeho života narazí v první řadě na ty nejbližší (ne na Indonésii nebo končiny světa).

JÁ A CÍRKEV
Každý z vás dostal nějaký dar... (1. Pt. 4:10)
„Ne někdo z nás. KAŽDÝ z nás. A je tu pro nás i plán, jak s tím darem naložit, jak sloužit. Možná už víš, možná nevíš...a možná nemáš odvahu do něho vstoupit. Pojď se teď zeptat Pána. On to ví nejlíp. Vážně. No...můžeš obejít pár lidí a ptát se jich na svůj dar, ale sám v srdci tušíš, kam tě Pán volá. Ptej se co, kdy, kde...
Mě lidi postupně přisoudili snad všechny dary, co v Bibli jsou. Já tím nepohrdám, pochopte mě dobře, ale stejně se ptám osobně Boha, co k tomu říká On.
Víte... Bůh je dobrý! A má pro nás jen dobré dary!
Tiše se několik minut modlíme. Pak nám ještě Kája požehná a končí setkání třetího dne ztišení.

Myslím, že kdyby nic jiného, odnášíme si v srdcích jistotu, že Bůh je jen dobrý.
Poté, co se sál téměř vylidnil, přichází jeden člověk... „Ty, Kájo, ta modlitba o vztahu sama k sobě...tys věděl, že se to máš modlit, viď? To nebylo jen tak...“
Sláva Pánu. Takže ona modlitba skutečně svůj cíl našla.
Zamykáme budovu. Je úžasné pozorovat, jak je Týden ztišení pestrý, a každý večer svým způsobem jedinečný.