Křesťanská církev Cesta života

Křesťanský tábor s Domečkem

Osm dětí z naší dětské církve se letos zúčastnilo Křesťanského tábora, který každoročně pořádá Domeček v Trhových Svinech (několik vedoucích či kuchařů je též z církve Cesta života ČB). Rodičovská auta zamířila začátkem července do Borové u Chvalšin – malebná krajina Blanského lesa. Tábor je na louce u lesa, základem je srub s kuchyní a přístřeškem - jídelnou a klasické stany s podsadou (tento rok přibylo několik zbrusu nových). A copak děti hned na začátku čekalo?
Sotva děti vystoupily z auta, ocitly se rázem v 18. století. Přivítali je vedoucí, muži jako správní šohajové ve vestičce a v bílých punčoškách, děvčata v širokých sukních, s nabranými rukávy a s šátkem na hlavě. Děti si pak odváděli po družstvech do tábora. Po obědě se děti posadily na louce, aby je úvodní „divadelní představení“ provedlo cestou české reformace.



Slova se ujal vedoucí Petr. Co se všechno seběhlo na úsvitu českých dějin? Poté, co byl nic netušící Germán vytlačen schopnějším Slovanem,



přichází majestátní dvojice Cyrila a Metoděje.



Misionáře, kteří zprostředkovali Čechům křesťanství ve srozumitelném jazyce, brzy vystřídal Mistr Jan Hus. Marně hledal v Bibli něco o odpustcích.



Nalezenou pravdu statečně hlásal z kazatelny tak dlouho, až skončil v plamenech, kam ho koncil odsoudil.



Naše plameny byly sice papírové, ale přesto se hýbaly. :-) Odkaz Mistra Jana však kráčel dál českými dějinami. Z oken „radnice“ náhle vypadlo několik osob a v oknech se objevily hrdé husitské prapory.



Petr, třímaje v ruce vidličku s napíchnutým nešťastníkem, vysvětloval dětem, co je to „defenestrace“, a že probuzené násilí nevedlo cestou ke svobodě.



A už drsný Jan Žižka, oblečený v chlupaté vestě a s páskou přes oko, ponoukal všechny, aby bojovali za jeho věc.



Neúspěch husitského boje ale zrodil Jednotu bratrskou, církev čistou, násilí odmítající. Doba pokročila i technicky - Petr, v ruce razítko, demonstroval vynález knihtisku. Ukázalo se, že je zhruba dvacetkrát rychlejší, než píšící Iva. Mohla tedy z dílny českých bratří spatřit světlo světa Bible kralická. Prostor před srubem však bílé prostěradlo proměnilo v Bílou horu a začal zápas Ligy a Unie - dva zápasníci v boxerských rukavicích se snažili dostat protivníka na lopatky.



Ale nestačilo jim to, vzali si mycí houby a „mydlili se“. Ten, kdo ale odešel s vítězným úsměvem, nebyl „náš“ člověk. Doba pak nepřála náboženské svobodě, Petr marně schovával svoji Bibli pod tričko. Jezuita ho chvíli honil kolem srubu a pak ji odnesl k likvidaci.



Náboženský útlak vyháněl upřímné křesťany z domovů, a tak jsme byli svědky, jak rodina s dětmi prchá, a jejich cílem je Ochranov, čili německý Herrnhut. A už jsme u Moravských bratří, což je vlastní téma tábora.
Den pak končil v duchu seznamovacích her. Příští den se však celý tábor balí a připravuje se na útěk do Ochranova. Ale co se nestalo – do tábora přijela vrchnost zkontrolovat, zda se něco nekalého nechystá. „Manželský pár“ v honosném oděvu se šperky a loknami útěk tedy překazí.



Nabádá k pilné práci na poli a k návštěvě katolického kostela.
Další den děti překvapí u jídla zvláštní návštěva - rozedraný žebrák: dlouhé šedivé vlasy a vousy, opírá se o berli.



Ubezpečuje děti, že zná bezpečnou cestu k útěku a že až se zešeří, bude cesta označena. A tak se pod rouškou tmy táborníci od nejmenších po nejstarší vydávají se spacákem po jednom do setmělého lesa, cestu označují světélka svíček…Nakonec všichni přespávají po oddílech romanticky na louce za lesem pod hvězdami, teplým vzduchem se nese bučení krav. Když uléhám, se starostí pozoruji vzdálené blesky na obloze, modlíme se a vyprávíme si vtipy. Dva z nich pak naše družina dramaticky ztvárňuje příští večer u ohně v rámci tradičního večerního programu. V netradiční pěvecké soutěži Ochranovský zvonek, jednotlivci i skupiny předvádějí svá hudební obdarování, někdy i s hudebním doprovodem či v tanečním provedení. Porotci každého bodují, nervy jsou napjaté k prasknutí, někdy kanou i slzy. Nakonec vyhrává dvojice šikovných malých holčiček, které obdrží zvonky i diplomy. Rovněž tak druhé a třetí místo je oceněno.
Uprostřed tábořiště postupně vyrůstá v malém provedení „ochranovská vesnice“, táborníci za svoje postupně získávané body dostávají dřevěné domečky, vedle kterých děti umísťují ovocné stromy, dříví, kostelík, cestičky apod. „Ochranov“ se tak úspěšně rozrůstá až do posledního dne tábora.



Každý nový den začíná modlitební chvilkou vedoucích. Táborem pak zní písnička s doprovodem kytary, která zvěstuje, že je čas vstávat. Většina dětí se probouzí „pod širákem“ uprostřed louky, protože je velmi teplé počasí (lépe se asi dají počítat hvězdičky či debatovat s kamarádem). Sejdeme bosí na louce, rozcvička začíná krátkou modlitbou a veršem. Po hygieně se před jídlem modlíme se, zpíváme děkovnou píseň. Po snídani je hodinku duchovní program. Letos se staly inspirací příběhy z knihy Hrdinové víry. V rámci dopoledního výcviku se střídají oddíly u různých stanovišť: zdravověda, ohně, uzly, sebeobrana. Oběd většinou předchází krátké biblické slovo pro děti. Po poledním klidu následuje odpolední program. Děti soutěží v rámci pěti skupin a získávají body. Například během „olympiády“ střílejí z luku, hážou oštěpem, strefují koš míčkem, prakem míří na terč, apod.



V podvečer začínají oblíbené workshopy-dílny: výroba letadélek, vaření, vyrábění větrníků, luků či šípů, sádrových masek, savování triček, malování v přírodě… U táboráku se většinou zpívají chvály a jedno družstvo vede program, většinou má připravené nějaké scénky.



A jak to bylo dál s Moravskými bratry?
Celodenní výlet po družstvech všechny zavedl do Brlohu na koupaliště, kde se patřičně vydováděli (hlavně vedoucí). Na zpáteční cestě (částečně pomohl bus) táborníci potkali Kristiána Davida, který jim vyprávěl svůj příběh, většina ho už znala z komiksu, který dostali už dříve a který si sami vybarvovali. Kristián David je zavedl k hraběti Zinzendorfovi.



U velké cedule, která ohraničovala panství hraběte, ležela berle ubohého žebráka, zbarvená krví, holt každý neměl takové štěstí jako my. Hrabě nás všechny vřele uvítal v Ochranově a dal nám k dispozici kus listnatého háje, abychom si zde postavili chalupy. Kristián se hned chopil sekery a porazil před očima všech strom, děti pak osekávaly větve.



Většina měla už praxi, vždyť v rámci denní služby musely topit. Následující den byl ve znamení budování „Ochranova“, tak se nosilo dříví, hrabalo, uklízelo…
Stejně jako Moravští bratři jeli do celého světa na misii kázat evangelium, podobný úkol čekal některé táborníky. Kdo chtěl, jel na „misii“ do Brlohu – rozdávat letáčky, které si děti samy vyrobily, vyzdobily je obtisknutými listy. Lidem dávaly anketu na téma „Nejdůležitější osoba v dějinách lidstva“, načež jim mohli říct o Ježíši a o své víře. Louka na tábořišti se zatím proměnila v bojové pole a začala velká vodní bitva. Velcí a malí se polejvali vzájemně vodou z PET lahví s cílem zmáčet vlajku druhého družstva. Když už byli všichni mokří, klouzali se po mýdlové klouzačce, někteří v sedě, jiní rovnou po hlavě s kopce dolů.





Tábor pomalu končil, „misionáři“ nám u ohně vyprávěli o úspěchu své cesty. Všechny děti měly možnost v rámci duchovního programu ve svých družstvech reagovat na výzvu k přijetí Pána Ježíše jako osobního Pána a Spasitele. U ohně každý dostal pamětní list s podpisy a vzkazy, ráno pak tričko s fotkou všech účastníků tábora, dobově převlečených. A tak si všichni odnášíme kromě luků, šípů, letadélek apod. spoustu zážitků a milých vzpomínek na intenzivní čas s kamarády a v Boží přítomnosti.