Křesťanská církev Cesta života

Dvojí požehnání III. – Vzkříšení z mrtvých

Proč dvojí požehnání? Jak už jsem se dříve zmínila, cestuji se svým manželem během jedné neděle hned na dvě místa. Dvě shromáždění = dvě požehnání. :-)

Dnes jsem dostala první požehnání hned při chvále. Díky Bohu.

Přichází Kája a modlí se: „Ať si uvědomujeme, že JSI, a to nejen v neděli...“
Jak jednoduchá, ale jak potřebná modlitba pro každého z nás. Každý den si nově uvědomovat, že tu nejsem jen já sám.
Pak Kája krátce opakuje důležité věci z minulého „dílu“.



Gen.2:7
Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.



2.Kor 4:16-18
Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.





Kaz. 3:16-21; 12:7
A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl. Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
...než se prach vrátí do země, kde býval,a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.

Duch odchází po smrti těla k Tvůrci.

Iz. 14:9-10
V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmile dorazíš.
Už kvůli tobě své mrtvé burcuje, všechny někdejší zemské vladaře; už nutí vstát z jejich trůnů všechny krále národů. Ti všichni hlasem jediným
tě takto osloví: „Tak už i ty jsi pozbyl sil – jsi na tom stejně jako my!



Luk. 16:19-26
„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘ ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘



Ve SZ jsou dvě „posmrtná“ místa, tzv. šeoly. Jeden „Lůno (nebo náruč) Abrahamovo“ a druhý šeol „Peklo“, který bude nakonec uvržen do ohnivého jezera.

Končíme opět chválou a modlitbami. A skutečně je zač se modlit... Tak třeba taková mužská část jisté rodiny je pořádně polámána. :-D
Opouštíme Český Krumlov a míříme na druhé shromáždění, do Českých Budějovic.
- Pokračování příště -