Křesťanská církev Cesta života

Jak daleko jsou pro nás Duchovní dary?

Vladimír Kocman popisuje: „Co jsem si všiml na našich čtvrtečních setkáních.“

Po ukončení letošních evangelizací pod širým nebem, jsem měl celkem jasno v tom, čemu se budeme věnovat v zimním období. Dostat se blíž k Pánu, naučit se vnímat a rozumět vanutí Ducha svatého, vstoupit do oblasti zvané "Duchovní dary". Evangelizace je dobrým testem našich postojů k Bohu, Božímu slovu, dobrým testem víry i odhodlání i pomazání. 

Evangelizace mi ukázaly, že potřebuji daleko více známosti a moci Ducha svatého, než mám.
Proto jsem jako hlavní téma zvolil Duchovní dary. Než jsem však mohl začít první kázání, Duch svatý nás vedl na začátek života s Ním - ke křtu v Duchu svatém.



Bylo opravdu nádherné vidět, jak lidé po Duchu svatém touží, a jak jej - skrze vzkládání  rukou - přijímají, jak začínají mluvit v jazycích tak, jak jim Duch dává slova.
Znovuzrozený člověk je duchovní a touží po duchovních věcech. A Bůh rád tuto touhu naplňuje.

Zároveň přišly i zkoušky. Věci náhle dostávají jiný význam, člověk vidí, jak jeho činy, jeho jednání vidí Bůh a chce to řešit v souladu s Božím pohledem.
Je to mnohdy velmi bolestivé, ale z tohoto utrpení a zkoušek roste známost Boha a Božích cest.
A dál - další krok - kdo mluví, ať vykládá - říká apoštol Pavel. A tak jsme vstoupili do tohoto Daru Božího, a "ono to fungovalo"!

Největší překvapení pro mne bylo, jak samozřejmě, klidně a důstojně někteří tento dar přijali a vykládali modlitbu v jazyku.

A tím to nekončí, v dalším večeru jsme vstoupili do Daru proroctví a prorokování - a najednou začali bratři i sestry hovořit o svých zkušenostech, o tom, jak si je Pán použil skrze službu proroctví....Byl jsem tím až zaskočen...
Proč takové bohatství necháváme spát, a přitom je tak mnoho potřebujeme ve službě jedni druhým, pro vzdělání a růst církve? 

Dary Ducha, duchovní člověk, služba v moci Ducha, evangelizace v moci Ducha a v pomazání Duchem - to jsou věci, kterými chce Bůh živit církev a měnit svět.

Tyto věci nejdou nahradit kázní, poslušností, ani modlitbou, ani postem - a tyto věci jsou samozřejmě potřebné a dobré, ale pokud tak chceme nahradit moc živého Boha, jsme na nejlepší cestě stát se jednou z "tradičních" církví.
Pokud nám tato živá moc nechybí, jsme daleko od toho, co Bůh chce, a před Satanem jsme více "pussycat" (koťátka), než "Lion of Juda" (Lev z Judy).
Ale díky Bohu, mnohým to chybí a pro nás, kterým tyto věci chybí a chtějí je poznat - jsou tady čtvteční setkání.
 
V. Kocman