Křesťanská církev Cesta života

Jak jsme nahrávali cédéčko...

Prosím, nahrajete někdy CD?
Poptávka po natočení našich chval trvá už pěkně dlouho.
Na začátku roku 2010 Kája slíbil několika lidem, že letos nahrávku určitě pořídíme. A sliby se mají dodržet. No jo...jenže jak, když k tomu nemáme vybavení?
Můžeme pořídit nahrávku z nedělního shromáždění přes mixážní pult (což bude sterilní, možná i zahuhlané, ale především se následně nedá s nahrávkou nic dělat, pokud třeba nástroj nebo hlasy děvčat nebudou dost nahlas). Nebo nahrávku pořídíme nejkvalitněji jak to v našich podmínkách bude možné, ale potom potřebujeme dokoupit alespoň základní přístroje, na které v tuto chvíli finančně nedosáhneme.

Potřebujeme přístroje
A tak jsme se s chválou začali modlit. A co myslíte? Pán požehnal a přístroje jsme do půl roku mohli zakoupit.
Začali jsme nahrávat koncem října, tedy v celkem pokročilé době, pokud jsme měli nahrávku kompletně vydat ještě letos.

A co autorská práva?
Otázka nyní zněla – Jaké chvály nahrajeme?
Ve zpěvníku máme poslední píseň s číslem 112, takže výběr je veliký. Jenže pokud nechcete porušit zákon, musíte si s autorem vyjednat podmínky, za kterých jeho píseň nahrajete. To, že se nám píseň líbila a přeložili jsme si ji do češtiny, žel nestačí. Stále je tu autor hudby, který nám musí povolení k nahrání dát.
A tak jsme se nakonec shodli, že v tuto chvíli pro nás (i z hlediska časového) bude nejschůdnější vytvořit nahrávku našich autorských písní. (Většina pochází z řad naší českobudějovické chvály, jednu starší píseň nám autorka dala k dispozici již dříve, jednu píseň českokrumlovskou autor svolil nahrát v našem podání a povolení na jednu úplnou novinku z Prachatic jsme si s autorkou také vyjednali). Takže tímto mnohokrát děkujeme autorům. Bez nich by toto CD nevzniklo.

Kdy?
Sejít se k nahrávání v plné sestavě se zdál být téměř nadlidský úkol.
Díváme se do kalendářů.
„Co tuhle sobotu?“
„To nemůžu já.“
„A příští?“
„Já mám volby.“
„A co tady? Tuhle sobotu?“
„To už jsem hlásila, tu zas nemůžu já...“
Nakonec jsme vybrali dvě soboty, které po určitém kompromisu (kdy museli ti, co chodí brzy spát odložit, že se dostanou do postýlek včas) vyhovovaly všem.

Příprava se vyplatila
Naštěstí jsme se na nahrávání již nějaký čas připravovali, takže při poslechu zkušebních nahrávek jsme eliminovali věci jako...
„Tohle tam fakt hraješ pokaždý?“
„Počkej, ty zpíváš úplně to samý co já.“
„Hele, tady ta flétna se mydlí s elektrikou.“
„Pozor na rytmus!“
„Já nevím, co mám tady zpívat.“
„Není tohle trochu falešně?“
„Proč tam nehraješ něco jinýho?“
„Prosím tě, přidej si trochu tu basu.“
„Neměls tady náhodou nějakou vyzpívávku?
„Není to uchvátané?“
„Kdo tam dělá hlasem tu zpětnou vazbu?“
„Chtělo by to skočnější rytmus.“
„Máme tady předehru?“
A pod... :-)




První nahrávací sobota
Nejdřív je třeba nazvučit všechny mikrofony, nástroje, nastavit mixák...Martin zpívá (velmi pěkně) střídavě altem i sopránem, když na mikrofon imituje Zuzku s Ivou, které teprve dorazí.



Ach ano, krmení...musíme hodit Popimu do "terária" něco jídla, aby se mu dobře hrálo. :-D



Zvučení se nesmí odbýt. Kdo už někdy zkoušel pořizovat nějaký záznam více hlasů a nástrojů, ví, že tohle je jedna z nejdůležitějších součástí nahrávání.



A protože Kája nemůže být na dvou místech najednou, opět je zde ke všemu ochotný a připravený Martin. :-)



„Uděláme si na pódiu atmošku, ne?“ Martin běží nastavit světla.



Martin nevynechá žádnou příležitost nás pobavit. Třeba tam, kde jiní říkají „raz...dva...řeřicha...“, tam Martin dělá velrybu nebo skřehotání různých zviřátek. :-)





A už je tu i Perla a Zuzka. Hlas musí být v pořádku, tak si Zuzka zatím prohřívá hrdélko teplým čajem.



Než dorazí Kety a Iva, zkoušíme hromadný zvuk.



A přichází i Iva...chce si ujasnit druhý hlas u jedné z písní.



Po několika hodinách tvrdé práce je čas na přestávku...čajíček...toustíky...



Ani se nám nechce zvedat ku další práci.
Únava na nás pomalu doléhá.
Hlasy začínají skřípat...je čas přerušit nahrávání.
Znavení se v pozdních hodinách rozcházíme do svých domovů. Musíme nabrat sil, protože zítra hrajeme na shromáždění a potřebujeme být fit.

Druhá nahrávací sobota
Dnes už jakž-takž víme jak na to. Čerpáme z nabytých zkušeností z minulé soboty, takže nám to jde rychleji, lépe. Už víme, jak si dát co nahlas, kam se postavit k odposlechu...
Během natáčení oněch deseti kusů, jak si můžete všimnout, prošli Popi i Kája (zkracovací vlasovou) proměnou.

(Pro případné zvětšení klikni na fotografii)


Opět byla přestávka na jídlo a malý odpočinek.
Kája a Martin (jak jinak) vtipkují o názvu, který CD ponese. Bude to podle Martinova songu „Jméno Tvé je nádherné“ nebo podle Kájova songu „Nádherný“?
„A co takhle – Jméno Tvé je Nádherný – a jste tam oba,“ navrhuji a je to se smíchem přijato. Padají ještě další názvy.
Je řada na mně, abych dala taky nějaký (nyní na vážno) návrh. „Možná vás to překvapí,“ dívám se s úsměvem na manžela a na Martina, „ale já bych úplně nejradši použila neotřepaný název – Tys naučil mé srdce bít – protože to určitě ještě nikdy nikdo nepoužil. Jedině to srdce by mohlo trochu zavádět...“
Chvíli debatujeme a nakonec se na tomto názvu shodujeme.
Čeká nás ještě několik písní.
Ani tomuto nahrávání se nevyhnuly problémy, takže dvě písně bylo nutno nahrát kompletně znovu a některé jednotlivé odhalené chyby částečně přezpívat a předrnkat. Využili jsme k tomu pravidelné čtvrteční zkoušky.
Z jedné z nich nám šikovná fotografka Danuška...



...pořídila několik momentek. :-)














Mixáž stop
Všechno co se nahraje nosíme domů. Nyní Káju čeká spousta práce s mícháním nahraných stop. Posloucháme spolu každou píseň a posuzujeme předběžnou verzi. Pak ji poslouchají nahraní interpreti. Kája varuje: „Chci slyšet všechny vaše připomínky teď, dokud s tím ještě můžu něco udělat. Až to bude na cédéčkách, bude pozdě si stěžovat.“
A tak téměř všichni posílají své postřehy, které promptně zohledňujeme v nahrávkách.

Po několikanásobném poslechu si musíme dát pauzu. Už totiž s Kájou slyšíme i to, co tam není...a to by mohlo být spíše ke škodě.

Zatím o připravovaném CD příliš nemluvíme, abychom zbytečně nevyvolali nadšení v případě, že by se nahrávka do Vánoc nestihla.

Za kolik?
Nastává otázka ceny CD. Kolik si můžeme dovolit za tuto nahrávku chtít?
Protože už dříve jsme uvažovali o možnosti stažení nahrávky zdarma na těchto stránkách, navrhuji cenu ve výši nákladů pro ty, kdo chtějí CD fyzicky a zdarma těm, kdo si je stáhnou sami.
Je to přece jen po dlouhé době první pokus nahrávky v této podobě chválícího týmu a nikdo z nás nemáme tak úplně odvahu odhadnout, jak bude toto CD přijato.
Vždyť příště je možné pořídit nahrávku ještě kvalitněji a případně pak je prodávat za nějakou vyšší cenu, než jsou náklady.

Design?
Kája má přesnou představu... CD bude úplně bílé. Obal na CD jsme na internetu vybrali skutečně netradiční – kulatý. Stejně tak papírová přední strana bude jednoduchá.
Texty jsme do CD obalu nevkládali, protože i s akordy jsou k dispozici na těchto stránkách.

Ach můj Bože, kde jsou?
A nastal další problém. Včas objednaná CD stále nepřicházejí. Zatímco běžně bývá dodávka vyřízena nejdéle do dvou dnů, nyní na balík čekáme už třetí týden. Poslední neděle před Vánocemi je na krku a CD nikde. Kája několikrát volá do firmy, která se omlouvá a slibuje, že 23.12. CD dostaneme.
„Jenže to je pozdě, my je potřebujeme o týden dřív,“ snaží se jim vysvětlit. Každou chvíli se modlíme za zázrak. (A vypadá to na zázrak pořádný!)

Je pátek. Za dva dny by mělo být vypáleno, vytištěno, zabaleno... Pokoušíme se o další pokus. K oněm 100 kusům, které jsou kdovíkde na cestě, objednáváme dalších 50 kusů k dovezení přímo na ČB pobočku dodavatelské firmy, kde by to mělo být ještě dnes odpoledne.
„Můžete mi zaručit, že tu ta CD budou?“ ptá se Kája prodejce.
„Tak na 75 % ano,“ slibuje nejistě prodejce.
A tak se modlíme dál.
Je sobota. Odpoledne bude Banket aneb Večer pro tebe (kde nás čeká výpomoc), a CD stále nikde. Zjišťujeme, že Vánoční pracovní doba je taková, že pobočka i depo (kam se svážejí PPL balíky) pracují i v sobotu. Žel nikdo nebere telefon. Tam pouze záznamník upozorňuje, že voláme mimo pracovní dobu.
Zkoušíme tedy e-mail.
Situace je docela nahnutá. Tak jsme se snažili všechno včas nahrát a zmixovat...a teď nás brzdí nosič?
Jdeme se podívat na vánoční trhy.

Máte to tu!
Přichází SMS z depa, že si můžeme svých 100 kusů vyzvednout. Halelůůůůůjááááá! Kája si volá taxíka (depo je na poněkud záludném místě, kam MHD nejezdí) a téměř obratem je zpátky.
Nadšeně rozbalujeme balík.
Tak to snad není pravda...v balíku „náhodou“ chybí jedno vřeteno CD, takže místo 100 kusů máme jen 50 kusů. (Po předběžném průzkumu si tuto hromádku rozebere chvála pro své příbuzenstvo a na ostatní skoro nic nezbude.)
„Martine, prosím, mohl by ses cestou na Banket zastavit na pobočce...“ prosí Kája basáka o vyzvednutí balíku s náhradními padesáti kusy CD. Ten ochotně souhlasí.

Pálíme, tiskneme, balíme!
Kája počítá, kolik hodin nám bude trvat vypálení 100 kusů CD, když jedno se bude pálit asi 10 minut... Tak to vypadá na skoro 17 hodin. Díky Bohu, že máme dva počítače, takže se to půlí na „pouhých“ cca 8,5 hodiny.
Když skončil Banket, všechno je uklizeno a umyto, zamykáme církev a jdeme se vrhnout na CD.
Kája pálí, já sepisuji zadní stranu titulky. Tiskneme vzorek...



...je to malé, musíme to zvětšit...ne to se tam nevejde...ááá to je akorát.
Kolem třetí ráno začínám usínat i vestoje. Kája ještě chvíli pálí a pak mě následuje do hajan.
Ráno (kdy já musím sebrat všechny síly, abych se přemluvila vůbec vstát) už Kája zase pěknou chvíli vypaluje. Jdu se probrat do sprchy. Konečně jsem schopná Kájovi pomoct s kompletováním.
Tisknu, stříhám, vkládám...



Máme to jen tak tak. Balíme vyrobená CD a chvátáme do církve na shromáždění. Unavení, ale s úsměvem od ucha k uchu, protože nakonec jsme to stihli v čase, který jsme si plánovali.
(V týdnu, těsně před naším odjezdem nám firma doručila s omluvou zbývajících 50 ks CD. Všechno tedy dobře dopadlo.)
Zázrak se (aspoň pro mě) skutečně stal.
Ke stažení zde >>>