Křesťanská církev Cesta života

U Boha je to možné!

Na shromáždění větších dětí už jsem se podívat byla, ale u malých dětí dosud ne. Střídají se tu Majka, Dáša, Verča, Danča, Lenka, Hanka, Ivanka, Petra...

A dnes má program na starost Verča.
Domlouvám se s ní, že až skončím chválu ve velkém sále, přijdu se podívat na ně.
Je půl čtvrté a Petr se přemístil za kazatelnu. Chvála je tedy u konce. Položila jsem mikrofon a tiše zmizela z pódia, aby mi z dětského shromáždění neunikla už ani minuta.
Děti během této doby většinou kreslí nebo malují, protože hudba od vedle by je v programu rušila. Teď už je ale klid. Od vedle sem velmi slabě doznívá Petrův hlas.

Veronika vybízí děti, aby si vzaly polštářky a sedly si do půlkruhu. Bude se hrát divadlo.
Jsou to malá, ale živelná stvoření. S Dančinou pomocí je ale brzy uklidní a představení může začít.





























Děti spontánně pomáhají Abrahamovi počítat...

































Děti vyskakují na nohy a učí se podle Abrahama pomocí ukazování naučit povzbuzení pro posilnění Sářiny víry.











Děti, jedno po druhém, povzbuzují Sáru.





Po krátkém divadle vybízí Verča (Abraham) děti, ať si posedají do kroužku, aby byly k sobě co nejblíž.





Veronika pokračuje v tématu, kterého se předchozí divadlo týkalo.



Vypráví příběh o tom, jak Abraham málem přišel o Izáka, ale Bůh se nakonec postaral o jinou oběť pro obětování na oltáři. Ukazuje příběh na obrázcích a vysvětluje, že Ježíš byl také takovou náhradní obětí za nás, abychom my sami nezemřeli.
Danča zatím provázkem vytváří kříž, který je tou cestou a mostem k Bohu Otci.



Kdo chce, může křížem projít a Danča s Verčou se za ně pomodlí.



Během vteřiny jsou děvčata ověšena dětmi.
Najednou jsem s sebou trhla. Slyším hudbu. Musím běžet do sálu, Petr si asi netradičně přeje chválu i během shromáždění. Už už se zvedám...když si všimnu Verči, jak se směje. Pustila totiž magneťák s chválami, což mě zmátlo. Zvuk kytary mi totiž automaticky navodil představu, že vedle Kája hraje.
Oddechuji si a sedám si zpět na židli.

Po modlitbách, které rozhodně nebyly odbyté, se Verča modlí s dětmi modlitbu spasení.

Je čas na hru. Ivanka sype na zem hvězdy (ano, celý program, včetně her se nese v duchu jednoho tématu). Děti se dělí do malých družstev.
To já už ale mizím zpět ve velkém sále. Slíbila jsem být včas na chválu po kázání.
Rozhodně už si ale navždy budu pamatovat, že „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možný všecko!“