Křesťanská církev Cesta života

Týden ztišení 2011 – středa 1.

O středeční večer ztišení se podělili dva starší církve CŽČB.
Prvním z nich je Michal Kočer.

Včera tu Kája mluvil o těch domorodcích, kteří napodobují letiště a dělají divné věci. Já to jen připomenu pro ty, kdo tu včera nebyli, ale na trochu jiném příkladě.
Když jsem byl dítě, viděl jsem lidi, jako je Kája, hrát na kytaru. Říkal jsem si - To je strašně jednoduchý. To chce kus klacku, který dobře vypadá a pak dělat rukou, že hraju.
A jako dítě jsem hrál na „kytaru“ často.
Ale i když jsem dělal stejné věci jako ti rockeři na pódiu...



...tak mi to nějak nehrálo.
Když jsem dospíval, odložil jsem koště. Věděl jsem, že se musím nechat vést někým, kdo ví jak to funguje, umí hrát.
A my jako Boží děti se necháváme vést do těch opravdových věcí.
Začal jsem chodil na takový kroužek a tam jsme s klukama dostali do ruky opravdové kytary. Vedoucí nám ukázal kam položit prsty na pražce. A tak jsme to udělali po něm. Brnknul akord a znělo to nádherně.
Všichni jsme tedy nakladli prsty na správné pražce...a ono to znělo strašně.



Někdy se stane, že máš skutečný nástroj, správně kladeš prsty, ale ono to nezní. Potřebuješ mít pozánní. Poznání ve smyslu zkušenosti.



A my máme možná teprve zkušenost s těmi ve víře nakladenými prsty a neznějícím akordem. Známe tři akordy, ale pak to týden nebo dva doma cvičíme. Prsty nás bolí, jsou otlačené, ale na příštím setkání zahrajeme akord, a on zní docela dobře. (Přišli i takoví, kteří od minulé hodiny na kytaru nesáhli, a ten akord jim prostě nezazněl.)

A když budeme ve víře klást ruce na nemocné, jak nás vede učitel Duch svatý (a On vede dobře), a budeme je klást znovu a znovu, akord zazní – nemocní budou uzdravení.
Dnes zahoď koště a vezmi to, co máš. Zakus to, k čemu tě vede Boží slovo. Nech na sebe působit Boží lásku a měj s Ním vztah.

Přemýšlej nad tím, jak jsi poslední půlrok žil s Bohem. Jestli jsi používal náhražky (koště), tak je zahoď a vezmi skutečnou kytaru.
A jestliže už na ní hraješ, ale ještě ti pořádně nezní akord, vytrvej v tom – akord zazní.

A někdy se naučíš používat ty věci, co ti Bůh dal a možná je hned chceš použít pro požehnání druhých. Stoupnout si s tou kytarou hned na podium, ale Bůh chce, aby sis to v tuhle chvíli jen užíval a trénoval akordy, nechal přinést harmonii do svého života (měj se rád, prožij, že Bůh je dobrý...). Zavři se do svého pokojíku. Ani kapela, co teď na podiu hraje pro lidi, nemohla přeskočit „pokojík“ (Mat. 6:6).
Najdi své místo.

Víte, kdyby tu zpíval jen jeden člověk, nemůže vytvořit akord. Ale už když jsou dva, mohou zpívat dvojhlasně. A tři lidé už zpívají v akordu. Ale o tom by vám teď mohl více říct povolanější, Kája.



Obrázek se nám stále více dokresluje, ale to dnes ještě není zdaleka konec.



Pokračování v dalším příspěvku...