Křesťanská církev Cesta života

Večer pro Tebe

„Myslíš, že bys nám mohla udělat reportáž?“ zeptala se mě Vlaďka jednu neděli.
Chvíli přemýšlím. Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že se této akce budu účastnit jinak než modlitební podporou.
„Promyslím to a řeknu ti,“ slibuji, ale chci naznačit i variantu, že „možná půjdeme s Kájou na tu druhou akci...“
„Ale Kája bude tady,“ říká Vlaďka.
„Kája? Můj Kája? Ale on o tom neví...“
„Aha,“ je teď pro změnu překvapená Vlaďka a jde se zeptat Pavla, vedoucího přes hudební program Večera pro tebe.
Pavel se promptně přitočí ke Kájovi, něco mu říká...a během chvíle mi Kája sděluje, co se právě dověděl. A to už mi Vlaďka s úsměvem podává dva lístky, bez nichž na Večer pro tebe neproklouzne ani myš.
Tak to vypadá, že článek o této události je na mě. Ale... ví Vlaďka oč žádá? :-)

Zatím to z mého vnějšího pohledu vypadá jako spousta nápadů, které se ale budou muset ještě hodně dotáhnout. Modlím se, aby to, co zatím vypadá jako chaos, dostalo řád. Aby se na poslední chvíli nezařizovalo osvětlení, zvuk, stoly, úklid... Aby se všechno včas a v klidu stihlo.

6.12.2012
Nastal den „D“.
Přicházíme chvíli po třetí odpolední hodině do sálu církve. Kája si jde připravit notebook na promítání, mix-pult a světelný pult.
Já jdu pomáhat rozvrhnout stoly. Chlapci jsou už připraveni posunovat stoly kam jim ukážu. Dívky je utírají. (Ty stoly. Aby to snad nevyznělo, že jsem kluky proháněla, až z nich lil pot.)
Trocha posunování, vyměřování...a stoly jsou na místě.
A je čas na Verčinu akci – zdobení.
Stoly se zakrývají ubrusem, a rychle se plní vyzdobenými svícny, ubrousky... Verča provedla bleskový rychlokurz „skládání ubrousků“, takže během chvíle jsou stoly připraveny pro hostitele a jejich hosty.











Jdu se podívat do dětské místnosti, kde děvčata vytvářejí občerstvení. Pohrávají si s každým detailem, takže myslím, že za tyhle chlebíčky by se nemuselo stydět kdejaké lahůdkářství.







Už přicházejí hostitelé a připravují na svůj stůl svůj porcelánový servis. Do konvic čaj a na talířky chlebíčky a zákusky.











Když Vlaďka poprvé mluvila o tom, že každý bude mít svůj servis, měla jsem v hlavě otazníky: „Nebude to vypadat divně?“
Nevypadalo. Naopak. Vypadalo to decentně, příjemně.





Musela jsem se usmívat nad tím, jak jsem Verču varovala, že papírový ubrus má tu velkou nevýhodu, že až se na něj něco vylije začne se trhat, patlat a pak na to napadají ty drobky...
Vytanula mi vzpomínka na desítky nedopitých kelímků, protože po chvíli už si lidé nepamatují, který byl jejich, často převrhnutých a kolem nich kaluž barvy tekutiny, kterou obsahovaly. Drobky na stole, na koberci... (Každý, kdo někdy uklízel po Banketech a podobných akcích, tuší o čem mluvím.) To se ale prostě stává, když se někde oslavuje ve větším množství lidí a kolem se radostně prohání děti.

Ale tohle bylo něco naprosto jiného.
Vůbec celé stolování bylo tak noblesní, až mi to v nejlepším slova smyslu vyráželo dech.
„Po téhle akci se snad ani nebude muset vysávat,“ napadlo mě při pohledu, jak všichni upíjí z krásných hrnečků s podšálkem. Jak jedí chlebíčky (ze kterých ti musí něco upadnout i kdyby ses snažil sebevíc) na porcelánových talířcích...



Přišel Martin a jde hned k nám za mix-pult. (Nostalgická vzpomínka na dávno minulá léta jeho působiště).



Rád by už zhasnul, aby vynikla barevná atmosféra, ale ještě není vhodný čas – někteří hostitelé teprve připravují svůj stůl.
Kája najednou říká: „Myslím, že by se ta sirka dala zapálit tím `spotem`.“ Nasazuje nám brouka do hlavy. Kolem totiž právě prošel Vašík, který pomáhá zapalovat svícny na stolech. Rád se přidává k experimentu a přináší nevypálenou sirku.
Martin přikládá sirku ke světlu a my čekáme... „Au,“ křičí Martin, ale směje se a kontroluje, zda nemá na pokožce sežehnuté chloupky. Evidentně sirka snese větší teplotu než jeho ruka.



Sirka vzplanout nestihla, ale experimentovali jsme dostatečně dlouho, aby všichni hostitelé stihli připravit svůj stůl. Martin radostně běží zhasnout, protože přichází moderátorka programu, Monika.



Sál se vnořil do příjemné intimní atmosféry a všichni čekají co bude následovat.



Jako první vystupuje na pódium skupina čtyř mladých lidí, T4G.
Je na první poslech znát, že tito teens pilně cvičí, aby svým vystoupením (úměrně svému věku) předali nejen kvalitu, ale i to, co chtějí posluchačům sdělit skrze hudbu a zpěv.



Více foto zde >>>

Poté je na řadě krátké divadlo.



Více foto zde >>>

Své srdce chvály nám otevřela Vlastička se svou vnučkou.





Jak už jsem se zmínila výše, noblesa stolování mě neskutečně nadchla. I proto, aspoň podle mého názoru, si hosté zasloužili o něco kvalitnější program.
U některých jednotlivců bylo citelně znát, kolik času věnovali přípravě na svůj výstup. (Jak mnohý z nás už několikrát slyšel – nestačí, že máš Bohem daný talent. Výsledek závisí z 10% na talentu a z 90% na trénování).
To bylo jediné, co mě na Večeru pro tebe poněkud zamrzelo.

Ale právě přichází tým Teen Challenge.





Původně naplánované „jedno“ svědectví bylo nakonec proměněno v několik svědectví. A co příběh, to skutečný zázrak. Sláva Pánu!

I pejsek poslušně čekal, až všichni domluví.



Byl to vlastně první evangelizační večer tohoto typu, takže se můžeme poučit z nedostatků a to dobré, co se povedlo, zopakovat příště.

Modlíme se, aby Bůh dál jednal s hosty, kteří se Večera pro tebe zúčastnili.

- zdes -