Křesťanská církev Cesta života

Banket 2012 aneb O čem jsou vlastně Vánoce?

Jaký byl? Kdo tam byl?
Co se dělo? Jak to sedělo?
O čem sníme? Co tam sníme?…

Vždycky jsme tak trochu tiše záviděli krumlovským, že si můžou udělat svůj vánoční Banket v neděli po shromáždění. U nás, protože máme shromáždění až od 15:00, je takové posezení nemožné, kvůli pozdním hodinám. Takže jsme svůj Banket měli vždy v sobotu.
Letos se ale nemožné stalo možným. Přání lidu bylo vyslyšeno v nebi i na zemi a poprvé jsme mohli uspořádat Banket, nebo spíš předvánoční posezení, v neděli.



Ještě před začátkem Slavnostního vánočního shromáždění jdeme připravit sál. Stromek už stojí krásně vyzdoben na svém místě – díky vám všem mládežníkům, kteří jste se na něm podepsali (opravdu se povedl).

Verča už stačila nazdobit stolečky, kam se posléze chystáme položit vzorky předvánočního pečení ke kávě či čaji.

Kája zatím připravuje zvuk a světla a hudbu a promítání...k vystoupení dětské církve. Právě probíhá jejich generální zkouška.
S pobavením sleduji, jak se fronta s igelitkami pomalu blíží k „nákupnímu centru“ za zvuku písně skupiny Jablkoň: „Kampak všichni spěcháme? Kampak všichni jdem? Tam, kde svítí hvězda nad hypermarketem. Vlček vůl i telátko, kozička a prasátko, myška tygřík opička, zajíček i slepička, koníček a oslík, kravička i mopslík. A všechna ta hovada boží si prohlížejí zboží...“



A během koledy se častěji a častěji ozývají nabídky a pobídky k většímu nákupu.



Slevy, výhody, půjčky, pojištění... jen aby bylo za co nakupovat.
No a co by to bylo za vánoce bez reklamy na černočerný nápoj s bublinkami? :-)





Ani pečení nemůžeme opominout. Bez pořádného shonu kolem mnoha druhů cukroví by to přece nebylo ono. Ale jaké suroviny použít? Poradí zkušené hospodyňky...







Vy ještě nemáte stromeček? Honza si umí poradit i s tím. Zajde do lesíka...





To celé představení podtrhlo veškerou komerci, která nám schramstla kouzlo vánoc.



Ale...nejde to i jinak?



Krásná koleda v přítmí nám připomíná, co vlastně je tím ústředním tématem vánoc.
Každý z účinkujících dostává do rukou malou lampičku se svíčkou. Kousek toho světla, které nám svítí na cestu života.



Ale to už je hodin...tak rychle, je čas připravit pódium na shromáždění.
Shromáždění je o trochu kratší, aby se po jeho skončení mohlo ještě v klidu posedět.

Zatímco Kája uvádí první vystoupení, já běžím vařit vodu na ovocný čaj. To mi zabírá hooodně času, protože konvici máme jen jednu a chvíli trvá než se voda uvaří. Většinu vystoupení slyším jen otevřenými dveřmi do kuchyňky, takže tímto se předem omlouvám všem, kdo čekají více fotografií. Právě slyším slavičí hlásky děvčat z kapely T4G.
Sestry mistrně skládají cukroví na tácky a nesou je do sálu. Nastává smršť a tácky jsou za chviličku prázdné. Evka se mě ptá, jestli má chlebíčky někam přeskládat.
Pár vteřin se na ni s úsměvem dívám. Proč chce dělat tak zhola zbytečnou věc? Copak neví, že chlebíčky zmizí rychleji než cukroví? :-)
„Dej to tam tak, jak to držíš. Možná to ani nestihneš položit,“ směju se.
Jak jinak, zaprášilo se po nich, jakoby tam nikdy nebyly.

Pár zvědavců nakukuje do kuchyňky, kde stále ještě vařím vodu: „To bylo všechno? Už není cukroví?“
„Vydržte na druhou přestávku, jo?“ snažím se je uchlácholit.
„A nechceš je nakrmit a pak by byl klid?“ radí mi jedna ze sester.
„Neboj, oni to vydrží a při druhý pauze to bude milý překvápko, že se ještě něco objevilo.“

Jdu se konečně podívat do sálu.
Perla s Andrejem sklízí aplaus. Divadlo Káji Zettla dnes hraje s přehledem, jakoby neměli ani trému.

I po druhé vlně cukroví se zaprášilo. Jdu si udělat kávu. Na stolku s konvicí stojí několik nedopitých kelímků, pár převržených...musím se pousmát, protože před chvílí mi Elis říká: „Jak jsi psala v článku „Večer pro tebe“ o tom uklízení po banketech...Přesně vím, o čem mluvíš.“ I já mám při nynějším pohledu malé „déjà vu“.

Přichází bubeník Dan. Tak aspoň něco málo si z Banketu nafotím, říkám si v duchu. Nakonec se zatajeným dechem nahrávám celé jeho vystoupení. Tak tomu říkám „chválit Pána na bicí“. Úžasný zážitek.



Poslední vystoupení patří novému uskupení, které jsem si interně nazvala „zpěvy s Dášou“. Přestože jsme nakonec o vánocích v domovech důchodců nevystoupili, nacvičování bylo docela zábavné. A také díky tomu jsme odhalili, jak Andrea krásně hraje na klávesy. Nakonec jsme nacvičili (jak říká Kája) 1,5 písně. A to jsme v závěru letošního Banketu předvedli.
„Vánoce přijdou, a zazvoní smích, a Bůh bílou křídou nám nakreslí sníh...“ Známá melodie chytla skoro celý sál, a následnou koledu už zpívali skoro všichni s námi.

Tak...a na řadě je úklid. „Nechte to, jak to leží, my to v pondělí uklidíme,“ nabízí Zdeněk. Hmmm velmi velkorysá nabídka. Jenže zítra to tu musí být uklizeno na shromáždění. Chci to Zdeňkovi vysvětlit a pak mi dochází...shromáždění bylo dnes!
Jo, jo, to je ten zvyk, že bankety bývaly v sobotu.
S vděčností přijímám nabídku, že sem přijdou vyluxovat, ale o úklid stolků a nádobí se postaráme my.

Vlastně hodně pomohli všichni hosté, kteří po sobě uklidili kelímky a ubrousky. Ohromnou pomocí pak byl Honza, který umyl takřka všechno špinavé nádobí.

Ukončeno, uklizeno, pohasnuto...opouštíme sál. Nemůžu ani věřit, že je tak málo hodin. Takže se to skutečně dá zvládnout i se shromážděním. Bylo by prima, kdyby to příští rok vyšlo stejně.

Když si znovu promítnu celé to nedělní odpoledne a podvečer, mám příjemný pocit, že se k nám „vrátil“ ten starý, dobrý Banket – přehlídka talentů a hřiven této církve. (Nemám ale na mysli jen hudebníky, zpěváky a herce, ale i ty talenty, které pomohly napéct cukroví, pohladit milým slovem, úsměvem, dárkem, obrázkem, pomocí při přípravě i úklidu...nechci, aby to vyznělo otřepaně, ale bez nich by se tu dnes žádný Banket nekonal.)
Díky, Bože, že je tu máme.

- zdes -