Křesťanská církev Cesta života

Vánoce jsou za dveřmi

Od malička se vštěpuje dětem, že Vánoce jsou něčím zvláštní. K Vánocům patří vánoční výzdoba, vánoční stromeček, dárky, adventní věnec, štědrovečerní večeře, koledy, cukroví, jmelí, vánočka, …
Pro křesťany je to připomínka narození Ježíše Krista, o němž čteme v evangeliu podle Matouše v 1. a 2. kapitole a v Lukášově evangeliu ve 2.kapitole.
Zvyky a tradice se s léty mění. V Čechách se dokonce změnila nedávno i gramatika a Vánoce s Velikonocemi se začaly psát s velkými písmeny. Trochu jsem smutná z toho, když slyším: ,,No to zas budou stresy, v obchodech davy lidí, vše se musí uklidit a ještě napéct.“ Pojďte se chvíli kouknout do historie Vánoc.

Advent
Před samotnými Vánocemi máme dobu adventu. Slovo advent pochází z latinského ,,adventus", což znamená příchod. Je to období očekávání na příchod Ježíše Krista. Můžeme se radovat z Jeho narození a očekávat Ježíšův druhý návrat. První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají čistě komerční význam, spojený s předvánočními nákupy dárků.



Adventní věnec
K nejznámějším symbolům předvánočního času patří adventní věnec. Čtyři svíčky na něm si zapalují i nevěřící. A proč se zapalují svíčky? Dny se zkracují, tmy přibývá. Postupné rozžíhání svící na adventním věnci symbolizuje, že příchod Krista do života znamená přemožení temnoty a nárůst světla, pokoje a radosti. Věnec je víc než pouhou okrasou. Zelené větve provoní dům, znamenají život uprostřed odpočívající přírody, kruh vyjadřuje společenství a plameny světlo, které osvěcuje každého člověka. Svíce jsou čtyři jako čtyři adventní neděle.



Vánoční stromeček
Stromeček k nám pronikl z německého území, kde se v 17. a 18. století šířil od města k městu. Dříve byla vánočním stromem hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazena odolnějším smrkem a borovicí nebo stromkem umělým.
V Čechách se vánoční stromeček poprvé rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze stromky prodávaly jako běžná věc. Nejdříve se ujal v zámožných českých rodinách, na Moravě se začal objevovat až počátkem minulého století. Zvyklost stavět rozsvícené vánoční stromky na veřejných prostranstvích se v evropských zemích ujala po první světové válce.
První veřejný vánoční strom se u nás objevil v roce 1924 v Brně. Tato tradice vznikla na popud spisovatele Těsnohlídka, který o vánočním čase našel v lese opuštěné děťátko - holčičku. Ze spisovatelovy iniciativy se od uvedeného roku pod vánočním stromem též umisťuje kasička, do které lidé přispívají na stavbu dětského domova pro opuštěné děti.



Betlémy
V roce 1223 František z Assisi v italské Umbrii se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali živý betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
V Praze byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta. Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám - Ježíšovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí. Postavy byly zasazeny do mnohdy fantastické krajiny. Materiály, z něhož se betlémy stavěly, byly rozmanité.



Vánočka
Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. První zmínka o vánočce je z 16. století a za dlouhá léta prošla drobnými proměnami. Říkalo se jí húska nebo calta a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními - pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.
Vánočka je dodnes nezbytnou a nepostradatelnou součástí vánočních svátků, ať pečená doma nebo koupená v obchodě. I dnes jsou zruční jedinci, kteří dovedou spodní pletenec zhotovit ze sedmi pramenů (nejčastěji se plete ze čtyř), anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů.
ingredience: 3 hrnky polohrubé mouky, 9 lžic cukru, 1/8 másla, 1 polévková lžíce droždí, 1/2 hrnku mléka, 1 žloutek, špetka soli, vanilkový cukr, citrónová kůra, muškátový oříšek, badyán, 3 lžíce rozinek, 3 lžíce mandlí, vajíčko na potření
postup: Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, přisypeme 1 lžíci cukru, zaprášíme hladkou moukou a necháme v teple vykynout. Do mísy nasypeme mouku, 8 lžic cukru, vanilkový cukr, špetku soli, citrónovou kůru, nastrouhaný muškátový oříšek, žloutek, nastrouhaný badyán, přilijeme vykynutý kvásek a prohněteme. Nakonec přidáme vychladlé rozehřáté máslo a vše zpracujeme. Když se těsto nelepí ke stěnám mísy, přisypeme omyté rozinky, oloupané krájené mandle a těsto ještě prohněteme. Utvoříme v míse hladký bochánek, poprášíme jej moukou a necháme přikrytý kynout na teplém místě (při větším množství těsta i přes noc).
Vykynuté těsto rozdělíme na vále na 9 dílů a upleteme vánočku. První vrstvu pleteme ze čtyř pramenů, druhou ze tří a třetí vrstvu ze dvou pramenů. Pergamenový papír potřený tukem položíme na plech a na něj postupně vrstvíme prameny vánočky. Chvíli necháme na plechu dokynout. Před vložením do trouby ještě potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme nasekanými mandlemi. Nakonec vánočku propíchneme u obou krajů i uprostřed špejlemi, aby se vrstvy těsta při pečení nezbortily. Pečeme zvolna asi 45 minut.



Štědrovečerní večeře
Kapr se stává běžným štědrovečerním jídlem teprve ve 2. polovině 19. století, neboť se díky cenové regulaci stal dostupnějším. Klasickým způsobem přípravy – nejstarší dochovaný recept z roku 1810 – je pak kapr načerno, který se připravoval tři dny a pekl se v omáčce z mandlí, rozinek, perníku, povidel, ořechů a sladkého piva; podával se se šiškami, později s knedlíkem. Tento recept však postupně díky své složité přípravě zcela z jídelníčku zmizel. Do české kuchyně však z rakouské kuchyně přichází kapr smažený, na něhož nacházíme recept v Domácí kuchařce od Magdalény Dobromily Rettigové z roku 1895.
A bramborový salát? V předválečných kuchařkách nenalezneme na bramborový salát recept. Odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.

V každé zemi zní slovo Vánoce jinak. Ovšem všude platí, že Vánoce jsou svátkem klidu, míru a očekávání.

A máme tady Vánoce ve 24 jazycích:
Anglicky: Christmas
Arabsky: id al-milad
Esperanto: Kristnasko
Finsky: joulu
Francouzsky: Noel
Turecky: Noel
Hebrejsky: chagamolad hanotsri
Holandsky: Kerstmis
Chorvatsky: Bozic
Indonésky: Hari Natal
Italsky: Natale
Japonsky: kurisumasu [krismas]
Maďarsky: karácsony
Německy: Weihnachten
Norsky: jul
Švédsky: jul
Dánsky: jul
Polsky: Boze Narodzenie
Portugalsky: natal
Rumunsky: Graciun
Rusky: raždestvó
Řecky: Christouyenna
Španělsky: Navidad



Dárky
K Vánocům neodmyslitelně patří dárky. Každý rok přemýšlíme, čím uděláme druhým radost. A já mám pro vás nakonec inspiraci. Když půjdete okolo knižního obchodu, najdete tam letošní dvě novinky od našich blízkých. Je to kniha od Zdenky Sedláčkové: Časový průzor a DC od Roberta Jakše: Těch slov je asi málo.


Přeji vám všem čtenářům, abyste si adventní čas i Vánoce mohli užít v pokoji a v klidu.