Křesťanská církev Cesta života

Tělo Kristovo

Vy jste tedy Kristovo tělo a jednotlivé jeho údy (1.Kor.12:27). Na tomto místě je zjevena jedna ze zásadních pravd o církvi. Církev je Kristovo tělo.

Toto není podobenstvím, ale tajemství!
Od příchodu Pána Ježíše Krista na tento svět začala nová etapa Božího působení na zemi. Bůh začal jednat skrze tělo Kristovo. Nejprve skrze Ježíše Krista osobně: Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazaretu, který chodil, konal dobro a uzdravoval všechny utlačované od ďábla, protože Bůh byl s ním (Sk.10:38).

Po odchodu Pána Ježíše zpět k Otci chce dále Bůh tutéž vůli skrze církev, která je Kristovým tělem, dál zjevovat: ...jaký je on, takoví jsme i my na tomto světe (1. Jan 4:17b). Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat vetší skutky než tyto, neboť já jdu ke svému Otci (Jan14:12).

Poslání církve je tedy pokračovat v díle, které Pán Ježíš započal, dokud znovu nepřijde. Má přinášet Boží dobré zprávy na tento svět a konat zázračné skutky lásky, soucitu, milosrdenství. Toto je naše poslání.

Abychom byli toto poslání schopni naplňovat, je nutné porozumět další části tajemství církve, která je Kristovým tělem.
Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údu, ale všechny údy nemají stejnou práci, tak i my, ačkoli mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivé údy jedni druhých (Řím. 12:4,5).



Každý z nás má svou církev (sbor), kam jsme Duchem svatým přivedeni a kde jsme Pánem povoláni být jedním z údů. Do církve nemáš chodit, církev máš svým životem a službou tvořit! Máš své osobité sklony, vlastnosti, touhy, které budou−li posvěcené, mají v církvi své uplatnění, a Pán očekává, že se podle svých osobitých schopností zapojíš v jeho těle k službě ostatním údům.

Na závěr chci poukázat na jednu důležitou věc, kterou je nutné, abychom se jako údy Kristova těla naučili: Bůh ale složil tělo tak, že dal větší čest tomu, kterému se jí nedostává, aby v těle nebylo rozdělení, ale aby údy měly o sebe navzájem stejnou péči. A tak, jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy. Jestliže je jeden úd chválen, všechny údy se radují spolu s ním (1.Kor.12:24b−26).

Chci zdůraznit utrpení jednoho údu. Čas od času to potkává každého z nás. Máme těžké životní období a není to v životě pro nás jednoduché. V těle Kristově to poznáš snadno. Když bratr nebo sestra jsou stranou dění sboru, neotvírají svá srdce ostatním, nesdílejí svůj život s ostatními nebo přestávají se účastnit společných shromáždění, jsou to signály, které bychom neměli ignorovat, ale měli bychom mít péči, nežít pouze sami pro sebe, ale být oporou.

Zamysli se nyní, jak se asi má sestra nebo bratr, které jsi už dlouho neviděl. Co asi prožívá sestra nebo bratr, kteří se nezapojují do života a služby církve, a co asi podle svého životního obdarování můžeš pro ně udělat, aby se jim dařilo lépe.

Nesmíme zapomenout na slova našeho Pána: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým (Jan 13:35).
Jen když mezi námi bude přátelství a nebudeme lhostejní jeden k druhému, budeme spolu spojeni v jedno tělo láskou. Budeme si vzájemně sloužit podle svých možností. Tehdy skutečně budeme Kristovým tělem a naplníme své poslání.


(5/2007)