Křesťanská církev Cesta života

Půst? - SMĚLE DO TOHO !

„Oni nemají květák?“ slyšela jsem divící se hlas vedle mě. „Ale mají brokolici, podívej…“ odpovídal druhý hlas opačným směrem. „Tu já nechci!…“ Dál už jsem rozhovoru nevěnovala pozornost.

Zamyslela jsem se. V jaké době a hojnosti to žijeme? V posledním čase hodně přemýšlím o půstu. Postně-modlitební řetěz za církev se přehoupl do druhé poloviny. A teď takový paradox – květák versus brokolice či plné břicho versus půst.

Statistiky okolo nás jasně vypovídají o značném nárůstu onemocnění zažívacího traktu a při tom by mnohdy stačily celkem obyčejné rady, aby se tomu mohlo předejít.
Například půst. Ten bych doporučila každému.

Sama si vzpomínám, jak jsem začínala s půstem já. Od malička jsem byla „hubená holka“. Dětská doktorka mě posílala do ozdravoven, abych snad tam přibrala alespoň kilo. A já nic. I v dospělosti jsem zápasila s váhou. Vynechat jedno jídlo znamenalo pro mne kilo váhy dole a tak jsem půst i pro sebe zavrhla.

Zvrat přišel až tehdy, kdy jsme pořádali první kurzy Alfa. Vypravili jsme se s týmem na víkend s Duchem svatým do Ktiše a pátek si stanovili jako postně-modlitební čas.
Protože jsem v tomto čase byla v plném invalidním důchodu a užívala léky, měla jsem připravený banán a nějaké ovoce, abych se mohla postit, ale zároveň doplnila potřebný zdroj živin pro mé tělo. Zároveň jsem se modlila i za to, abych částečný půst zvládla. A stalo se něco pro mě neočekávaného.

Po modlitbách, chválách a společném čase s Bohem, jsem zjistila, že jídlo nepotřebuji. Připravený banán zůstal v batůžku. Bylo to pro mne poprvé a pocity s tím spojené by se daly těžko popisovat. Věděla jsem, že toto způsobil Boží dotek.

A výsledek?
Nejen že jsem přestala hubnout, ale upravila se mi váha konečně směrem nahoru, mohla jsem ukáznit své tělo a hlavně jsem se dostala blíže k Bohu.
Dobrou inspirací mi byla i kniha Půst od J. Franklina.
Vřele doporučuji.


Dnes, když se chci postit, modlím se dopředu za tento den, abych ho zvládla, abych jenom nehladověla, nýbrž opravdu hledala Boha a odpovědi na mé otázky.

Rozhodujete-li se v tento čas, zda se postit, modlete se a věřte, že dostanete odpověď, co máte dělat, jak můžete sloužit, povzbudit či napomenou…

I já se rozhoduji znovu a znovu pro půst – zda teď nebo později. Na mysl mi přicházejí verše: Duch je odhodlán, ale tělo je slabé… a mám tisíc argumentů, proč zrovna teď ne.

Jak je to osvobozující potom vstoupit do postu.
A na závěr jen povzbuzuji:
SMĚLE DO TOHO !