Křesťanská církev Cesta života

Podzimní věnečkování

„Bude nás asi patnáct. Přijdeš se na nás podívat? Aspoň na chvilku...“ píše mi Vlaďka ráno v den „D“. Tohle pozvání se nedá odmítnout.
Přicházím asi půl hodiny po začátku historicky prvního „věnečkování“ a vidím, že vyrábění už je v plném proudu a běží jako na drátku.



Nemůžu spustit oči z neskutečně pestrého výběru materiálu, který Vlaďka přinesla a rozložila na několikametrovém prostoru. Jak mi sama potvrdila, jsou sbírané několik let, proto ta rozmanitost. A to jsou tu vybrány pouze barvy a materiály vhodné pro dnešní téma: „Podzimní věnečkování“.

Myslím, že i opravdová začátečnice má v tuto chvíli mnohem lehčí úkol, protože ať si vybere cokoli z nabízeného, nemůže její věneček vypadat špatně.



Jen těžko se odtrhuju a přesouvám se dál, abych zjistila, jak se děvčatům daří všechnu tu nádheru a pestrost zpracovat do konkrétní podoby věnečků.

„Dáš si čaj? Nebo kafíčko?...vezmi si buchtu...,“ pobízejí mě jedna přes druhou.
Společně si tu vytvořily skutečně příjemné prostředí pro kreativní vyžití a to včetně občerstvení.



Jen doufám, že si některá omylem nepřilepí na věneček plátek čerstvé okurky nebo zapečeného šneka. Ačkoli ani to by nevypadalo špatně. :-)

Vlaďka čas od času radí, jak se nepřilepit, jak se nepopálit...jak použít sušinu, spirálku nastříhanou na malé kudrlinky...co se barevně hodí.
Nejdřív je třeba si připravit korpus a omotat ho látkou, aby základ byl pěkný a dobře na něm držely vybrané ozdoby.



Zuzka právě přilepila krásné lesklé kaštany a tu se Vlaďka ptá: „To jsou čerstvý? Tak ty nebudou držet. Promiňte holky, já vám to zapomněla říct.“
Zašumí smutný povzdech na několika místech a už jsou mnohé věnečky zase holé. :-)
„Mě se ty lesklý zrovna tak líbily...“ říká Zuzka. A musím jí dát za pravdu. Když pak lepí ty staré, je to velký rozdíl.
„Vladi, nedá se to něčím přestříkat, aby byly ty starý taky lesklý?“ ptám se.
„Dá...támhle je sprej, tím se to pak přelakuje,“ pohotově radí Vlaďka a má můj obdiv, že myslela opravdu na všechno. A ostatní to viditelně potěšilo.



Každý se může zeptat na radu, co se k sobě nejlépe hodí. Ale jako bonus je tu i několik předloh na obrázcích, které můžou inspirovat nebo přímo pomáhat k výběru materiálu a návodu kam co umístit.



Obcházím dlouhý stůl a sleduju, jak pod hbitými prstíky vznikají jedinečné kombinace. Fantazii se tu meze nekladou a to skýtá netušené možnosti. Jestli jsem si dobře všimla, snad jen jeden věnec byl tvořen přesně podle návodu. Ostatní jsou skutečně tvořené pokus-omyl, hodí se-nehodí.

Oříšky, bukvice, kaštany, makovice, šišky... Jaké krásné kombinace můžou vzniknout z obyčejných zlatých klasů.





A podívejme se, ono to není výhradně jen o věnečcích...
Danuška se odvážila k výrobě svícnu.
Skvělý nápad a úžasný výsledek.



Jeden každý věneček je originálně pojatý a mě opravdu překvapilo, jak to všem dobře jde. Vypadá to tu spíš jako v nějaké kreativní dílně, kde zkušené pracovnice tvoří díla na prodej.
Přesvědčte se sami, jak jednotlivé věnečky postupně spěly do krásy.















Během celého vyrábění tu vládne příjemná atmosféra...povídání, vyprávění, sdílení zkušeností, vtipkování, povzbuzování...

„Já jen přivezla šišky,“ říká jedna z účastnic. Jak to doma vysvětlí, že se tolik zdržela? Že neodolala? Myslím, že až ukáže svůj výtvor, vypaří se manželovi ze rtů i ta nejmenší výčitka. :-)

Děvčatům se ani nechce domů. Předpokládaný 3hodinový limit jim nestačí a tak si ho ještě o 2 hodiny prodlužují.
Není divu, že pak mohla snadno vzniknout tato jedinečná díla.
Posuďte sami, že výsledek stojí za to.











Vlaďko, díky za ten krásný nápad kreativního sobotního odpoledne.
Už teď se těšíme na další podobnou akci.
Tentokrát „Adventní věnečkování“?

- zdes -