Křesťanská církev Cesta života

Plán „B“ neexistuje! …?

Já plánuji, ty jistě také plánuješ…každý plánuje. Plánujeme si dovolenou. Plánujeme si, jak dobře využít svou výplatu. Plánujeme si pracovní dobu i dobu popracovní. Plánujeme si rodinu. Plánujeme…

I Bůh plánuje. Tedy v Jeho případě je nutno použít spíše minulý čas, protože Bůh plánoval ještě dříve, než jsi byl ty nebo já. Dřív než existovala tato země. Dřív, než vznikl vesmír. Už tehdy měl Bůh svůj plán. Nutno podotknout, že měl svůj dokonalý plán. (Jaký jiný plán už může mít dokonalý Bůh, že?)

A tak se stalo, že Bůh naplánoval i něco pro nás. Pro život každého z nás. A přestože i my si rádi plánujeme, Jeho plánu se náš osobní plán nikdy nevyrovná. Je tedy logicky daleko moudřejší plánovat si svůj život v souladu s plánem Božím. A světe div se, ono nám to funguje.
Ale běda, když si začněme myslet, že náš plán je v danou chvíli lepší, stravitelnější, jednoduše přijatelnější než ten Boží. Pak jen zíráme „jakto?“. Jaktože se nám to nevyplatilo, vypadalo to přece tak slibně.

Víte, ono je to kolikrát daleko příjemnější, když si vyložíme Boží slovo po svém. A jde to tak snadno. A můžeme v tom být dokonce tak dobří, že o té „pravdě“ přesvědčíme ostatní. Mám na mysli, když se snažíme „po svém“ vyložit co „tím chtěl Pán říct“, protože se nám právě tohle vysvětlení hodí do situace.

Snad ještě horší je, když to víme přesně, ale tak nějak si to zaonačíme a přizpůsobíme svým potřebám a „chutím“. Něco ve smyslu „účel světí prostředky“. Báječným příkladem je příběh, který mám z doslechu, ale dovolím si ho trochu pozměnit.
Řekneme, že v kině dávají film o Ježíši a pastor vyhlásí, že pokud na ten film kdokoli z nás pozve někoho nevěřícího, budou nám církevní pokladnou proplaceny vstupenky. To je motivující, ne? A naše domácí skupina by ten film tolik chtěla vidět. A tak
nás napadne príma řešení. Vezmeme s sebou nevěřícího kamaráda a „doprovodíme“ ho.

Boží plán byl: usnadnit křesťanům, aby zvěstovali nevěřícím Krista. Náš plán v tu chvíli ovšem byl: užít si film zdarma. Bůh pro svůj záměr využil film jako prostředek. My jsme pro svůj záměr využili jako prostředek nevěřícího kamaráda. „Bez nevěřícího bychom si přece nedovolili na ten film jít zdarma…to by byl hřích a podvod.“ Ale už nám nějak nedochází, že podstatou nebylo „mít alibi k proplacení vstupenek“, ale „přivést nevěřícího kamaráda ke Kristu“.

Lidská přirozenost má tendenci směřovat nás k takovým řešením, abychom nějakým nenápadným, co nejméně okatým způsobem oblafli Boha a Jeho plány. A nejlépe tak, aby to navenek vypadalo, že vše je vlastně přesně tak, jak Bůh chce.
No… řekněme si na rovinu, že lidi kolem nás ještě možná oblafneme, ale Boha ani své svědomí nikdy.

Ale jak je to s tím plánem „B“? Je přirozené, že když si jako lidé plánujeme, bereme v úvahu svou nedokonalost předvídat okolnosti, takže počítáme se záložními plány. Je
jasné, že když si vyjedeme na třídenní výlet v domnění, že bude pěkně (protože to říkali v TV předpovědi), máme někde v povědomí i možnost, že se předpověď může zmýlit.
Takže původní plán s turistickým výletem se může ve vteřině změnit v rodinnou kulečníkovou soutež ve společenské místnosti.

Onehdy jsem zaslechla prohlášení: „Bůh nemá plán B“. Chvíli mi to zatěžkalo hlavu. Ale nakonec jsem musela uznat, že je to velmi jednoduché.

Na co by Bůh potřeboval plán „B“, když plán „A“ je dokonalý? Vytanula mi vzpomínka na dotaz jedné sestry: „No jo, jenže co když má pro mě Bůh v plánu tamtoho bratra, ale ten bratr to nepochopí a vezme si někoho jiného? To pak zůstanu sama?“



V tomto případě by se chtělo říct, že Bůh přejde k plánu „B“, ale myslím, že to tak není. Bůh má svůj dokonalý plán a myslím, že ani my, lidé, nemáme moc Mu ho překazit. Jenže co potom uděláme s tou sestrou? Zůstane na ocet?

Pomiňme nyní možnost, že se nespletl onen bratr, ale ta sestra. Uvažujme tak, že mnoho lidí je kompatibilních s dalšími mnoha lidmi. Že po světě běhají tisíce dokonalých potencionálních páru. Nemohu to ničím podpořit, prostě si to dedukuji z toho, jací lidé jsou. V tom případě ta sestra jistě sama nezůstane. Jistěže Boží plán pro ní je jednoznačný: aby měla muže, se kterým bude tvořit jedno kompletní tělo.



Vzhledem k tomu, že Bůh dává milost vdovám znovu se vdát za muže, myslíte, že ten druhý manžel (na rozdíl od prvního) bude druhá jakost nebo ze secondhandu? Asi ne.
Když má Bůh dokonalý plán, bude i druhý manžel té vdovy dokonalý právě pro ni.

Pojďme trochu spekulovat. Kdyby se ta sestra bývala vdala za toho prvního bratra a pak ovdověla, Bůh jí přivede druhého bratra, který k ní bude opět dokonale sedět. A jestli si ten první bratr vzal jinou, tak prostě ten druhý přijde o několik let dříve.

Něco jiného je myslet si: „Ach jo, už mě tahle žena nudí … Pane, přejděme k plánu „B“, co říkáš? … dej mi novou…“ Věz, že Pán zaručeně nedá. A i když si budeš sám tvořit plán „B“, Bůh ho nemůže požehnat. A nepomůže ti ani žádný precedens: „Ale koukni, oni taky …a jsou to přece tak požehnaní křesťané.“
Nemůžeš se odvolávat na jiné. I kdyby ten nejsvatější z nejsvatějších udělal něco proti Božímu slovu, střez se jej napodobovat nebo se na něho odvolávat.

Jiný dotaz se týkal služby: „Co když má Bůh plán, někoho povolá, třeba jako evangelistu, a on to zamítne?“
Věřím, že ani v tomto případě Bůh nepoužívá plán „B“. Myslím, že proto, aby jeho plán nepadl kvůli neochotě jednoho, povolá druhého. Ovšem povolání toho prvního člověka trvá dál. Bůh ho nepovolá pastorem, když se mu tedy nechce pryč z rodné země. Ne, to by si protiřečil a popíral svou neměnnost a nepohnutelnost. Ať už tento povolaný evangelista uteče, schová se, zřekne se Boha nebo hřeší…věřím, že Bůh stále očekává, že se nakonec vrátí do plánu „A“ a naplní ho, ať už na něho bude čekat měsíc, rok nebo celý život.

Pán zůstává, Jeho Slovo je nepohnutelné a Své povolání nebere zpět. A tak pokud si cokoli plánuješ, prostuduj si nejdříve plán Boží. Věz, že každé odklonění od Jeho dokonalého plánu tě zbrzdí, zdrží, unaví, v horším případě…raději ani nepomýšlím na děsivé následky.

Každé sebemenší odklonění od Božího plánu je přiblížení ke světu. A svět ti samozřejmě neustále do široka otevírá svou náruč. A konec konců, Boží vůle je dobrá, libá a dokonalá…tak proč si zbytečně zatěžovat hlavu chatrným, lidským plánem „B“?

zdes (srpen 2004)