Křesťanská církev Cesta života

Otvírák aneb prachatická církev v novém

Na tuhle akci jsem se těšila. A kdo by měl víc?
V Prachaticích jsem se narodila, vyrůstala, chodila do školy, dospívala, ještě jednou se narodila, potkala manžela a stala se členem prachatické rodiny v církvi (jak by řekl manžel) „v dřevních dobách“... Přestože už dlouho žijeme v Budějcích :-), kus mého srdce tam prostě zůstal. U rodičů, sestry a neteře, ale i u přátel, se kterými velmi ráda oslavím otvírání nových prostor.

Jak jinak, potěšila nás prosba Jirky Luxe, abychom na slavnostním setkání zahráli. Už při první obhlídce se nám v nových prostorách líbilo. Odhad, jestli s bicí soupravou zároveň nesmeteme na kopici několikaměsíční úsilí místních křesťanů, byl správný. Místnost lépe unese cajon.

V den „D“ jsme přišli o nějakou hodinu dříve, abychom byli při ruce prachatickému panu zvukaři, který nám postaví aparát a nastaví zvuk. Kdybych jen tušila, že tato tichá, nenápadná, úslužná osůbka je ředitel ZUŠ v Prachaticích, asi bych nevydala při zvukové zkoušce ani tón. Naštěstí nás o tom informovala neteř až poté, co pan ředitel vše nastavil, předal nám info jak zvučit na tabletu a pak odešel.

Během celého nastavování zvuku se z malé kuchyňky ozývalo ťukání nože o prkýnko a návrhy nejmenovaných bratrů: „Můžu pomoct? Co to voní? Klobásky? A můžu pomoct?“ Naštěstí prozíravá Lucka vše uchránila až do příchodu hostů.

Jako první z týmu přijíždí náš zvukař. Neteř mu bleskově předává info o zvučení a je mu při ruce. Přijíždí i zbytek týmu. Znovu nastavujeme zvuk, teď už celé kapely. Zdá se, že je vše tak akorát nahlas. Prachatičtí bratři nám úslužně nosí obaly z nástrojů a přebytečný aparát do skládku, aby nic nekazilo dojem.

Kromě těch, kdo tu od rána kmitají, aby na oslavu bylo vše perfektně připraveno, se pomalu trousí i hosté. Na první pohled jde (po vstupu do budovy) o spletitou cestu labyrintem, než vstoupíte do nádherně opravených prostor. Naštěstí jsou po cestě nápovědné šipky.
Je čas spustit akci. Celá oslava začíná samozřejmě chválou té nejdůležitější Osoby (a napovím vám, jsou tři).

Místnost ještě není plná. Během chval se ale pomalu zaplnila další místa (jenže to už zřejmě nikdo nenafotil).





Zdá-li se vám místnost na jedné fotce větší než na druhé, vše je v pořádku.
Totiž... to je tak. Na druhé fotce je vidět vestavěná malá kuchyňka, která prostor sálu o něco zmenšuje. A tím je záhada vyřešena.

Když jsem se zpoza mikrofonu dívala do toho krásného sálku, a viděla hosty z Krumlova, Budějovic i domácí prachatické, opravdu mě to potěšilo. Bylo nás tam poměrně hodně a přitom tak akorát, aby si mohl každý sednout.

Po několika chvalách přišli dopředu Petr Petrášek a po něm i Jirka Lux se slovem požehnání místa, na kterém jsme se všichni tak rádi sešli.
Místní se jako jeden muž vyjádřili, že touží, aby tyto prostory byly otevřeny všem. To je úžasný cíl a záměr.



A abychom si my, příchozí, uměli aspoň trochu představit, kolik práce se na místě udělalo (a že tam tedy bylo práce jako na kostele), představil nám Jirka celou tu dlouhou cestu v obrazech, které vtipně okomentoval. Několik důkazních materiálů uvidíte na konci.

Pak nastoupila půlka prachatické chvály (ta druhá byla, žel, indisponovaná) v zastoupení Lucky. A aby nebylo málo překvápek, Lucka na poslední píseň obdržela během pár vteřin svou vypůjčenou kapelu. :-)



Po poslední písni Lucka zavelela: „Tak a teď už všichni ke stolům“. A věru, lidé se nenechali dlouho pobízet.

A víte co? Největší fronta byla u kávovaru. Jirkova reklama po církvích: „Přijeďte na slavnostní otevírání nových prostor... máme i nový kávovar,...“ opravdu zabrala.

Celá oslava byla příjemným přátelským setkáním. Těšilo mě popovídat si s lidmi, které jsem delší dobu neviděla a nyní na to byl opravdu skvělý prostor.

Každý měl možnost prozkoumat všechna zákoutí. Kuchyňku, sklad, pamatováno bylo i na formující se dětskou církev... Většina se ale zastavila v prostorném předsálí s množstvím pochoutek opravdu velkolepě naservírovaných na připravených stolech.

Dovolte mi ještě na úplný konec představit vám nové prostory v celé své ošklivosti a pak kráse. Ať slouží dobrým věcem.
Pokud tu nespravedliví dříve „naslouchali“ lidem bez jejich vědomí, aby jim zničili životy, tak ať tu teď úplně všem naslouchá živý Bůh a mění životy k dobrému.

-zdes-