Křesťanská církev Cesta života

Evangelium – Dobrá zpráva o vítězství

Kdysi posel přinášel evangelium (dobrou zprávu) o vítězství svého krále v bitvě.
Ježíš přinesl evangelium (dobrou zprávu) o svém vítězství v bitvě o naše životy.

Když se nad tím zamyslím, prožíváme „první část“ evangelia o Vánocích, kdy slavíme zázračné narození Ježíše, Spasitele světa. A o Velikonocích slavíme tu „druhou část“, kdy Ježíš trpěl místo nás. Byl odsouzen místo nás. Prolil svou nevinnou krev místo nás. Visel na kříži místo nás. Přijal na své tělo všechen hřích a nemoci místo nás. Potupně zemřel místo nás. A po třech dnech zázračně a slavně vstal z mrtvých kvůli nám.

Co tomu předcházelo? Jak se lidé vypořádávali s hříchem než se na zemi objevil Spasitel?

„Mluvte k celé izraelské obci: `Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní. Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz. Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije. Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.
Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě - jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbyde, spálíte to v ohni. A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach - Minutí Hospodinovo.
V tuto noc projdu egyptskou zemí a všechny prvorozené v Egyptě pobiji - jak lidi, tak zvířata. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin. Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a minu vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne. (Exodus 12:3-13)

V Izraeli bývalo zvykem, že podle Písem si (na Pesach) rodina vybrala ze svého stáda beránka. Ročního. Představte si roztomilé mládě bez vady. Tenhle mazlíček s vámi žije v bytě čtyři dny a noci. Každou minutu. Je téměř nemožné k němu nepřilnout. Jíte s ním, krmíte ho, možná s ním děti i spí... A najednou táta řekne: „Ženo, děti...je mi líto, ale dneska večer musíme beránka zabít a sníst.“

Věřím, že zvláště pro děti to musela být srdcervoucí oběť. A to ho ještě měly jíst. (Trochu vzdáleně to může připomínat vánočního kapra ve vaně – když ho tam máte déle než den, asi byste ho raději pustili než snědli.) Jenže tohle všechno jim v konečném důsledku přineslo život. Obětní beránek zemřel za hříchy lidí v tom domě. Krev beránka na veřejích hlásala: „Tady bydlí lidé, kteří mají smlouvu s Hospodinem. Jsou tedy pod Jeho ochranou a smrt na ně nemá právo.“
Stejně tak my dnes bychom měli mít smlouvu stvrzenou krví Beránka. Jeho krví mít natřeny veřeje našeho srdce. Našeho života. Když potom kolem projde Zhoubce, nedotkne se nás pro tu krev.

Při Večeři Páně si i my připomínáme bolestnou ztrátu milovaného Beránka, která nám v konečném důsledku přinesla život. Jíme chléb (symbol těla toho posledního obětního Beránka) a pijeme víno (symbol krve, kterou prolil za nás, na odpuštění hříchů).



Lukáš 22:19−20  A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku.“ Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: „Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“

Tento čin milosrdenství a Boží lásky navždy změnil dějiny lidstva. Nyní už záleží na každém jednom z nás, jak se k tomuto činu postavíme. Bůh už svůj díl vykonal. Udělal ten první krok.

Teď je to jen na nás. Jsme na tahu.

zdes