Křesťanská církev Cesta života

Jihočeská Velikonoční konference – neděle 23.3.

Dneska jedeme do Bobíka naposledy. Je po půl deváté a jsme skoro kompletní. Podle pořadníku by dnes měla hrát krumlovská chvála, ale hlavní kytarista měl původně býti nepřítomen a tak jsme se domluvili, že v neděli budeme hrát my, budějovičtí.

Tradičně se scházíme na čaji u baru a povídáme si o zážitcích ze dnů minulých. Můj hlas zní po ránu (a po včerejším pěveckém „maratonu“) tak trochu altově, ale ku podivu se hlasově necítím vůbec unavená. Snad jen málo spánku (do noci – vlastně ranních hodin – jsme pro studenty připravovali novou lekci ZBK). Můj manžel je OK. Druhá zpěvačka taktéž... měli bychom to docela dobře zvládnout.

Jdeme na to. Mezisborový zvukař (tak nějak jsme si ho aspoň na konferenci přivlastnili :)) nám nastavuje hlasitost, barvu zvuku... Po těch několika shromážděních už mu to jde samo.



Pomalu se trousí první hosté. Za chvíli začneme. I dnes je tu celkem hodně lidí. Je prima společně slavit „den slavného vzkříšení“.

„Připravení?“ ptá se (jako každou neděli) Petr a dívá se směrem k nám. Manžel pokyvuje, že ano. Naposledy nás tedy Petr vítá na tomto místě, modlí se a my plynule přecházíme ve chválu Pána. Je to slavnostní den a vnímám, že i texty chval se hojně zmiňují o podstatě Velikonoc. S celým sálem vděčně chválíme Pána za čin, který navždycky změnil naše životy. Někdo se směje, někdo pláče, někdo vztahuje ruce k nebi...

Petr přichází a my si jdeme sednout. Zapisuji poslední konferenční zápisky.



10:00 hodin
BŮH VZKŘÍŠENÍ (Petr Petrášek)
(Kázání o Kristově vzkříšení a o možných dopadech této události v životě každého člověka + modlitby kazatele s lidmi, kteří prožívají složité životní situace.)

Čtvrtek – Ježíšův modlitební boj v Getsemane.
Pátek – Ježíšovo zatčení, souzení a odsouzení, bičování, potupení...ukřižování a smrt.
Sobota – sabat, šábes, den odpočinku... Ježíš je mrtev.
Neděle – den slavného Ježíšova vzkříšení.

Luk. 24:45-46 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim: "Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých...“

Stovky let předtím už o tomhle Bůh mluvil. Třeba v Gen. 3:15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

Ježíš jim otevřel oči. To je naplnění všech těch mnohých proroctví ve Starém zákoně.

1. Pt. 2:21-25 Jste k tomu přece povoláni, protože i Kristus trpěl za nás a tak nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje: On "se nedopustil hříchu a v jeho ústech se nenašla lest." On, když mu spílali, nespílal zpět; když trpěl, nehrozil, ale předával vše Tomu, jenž soudí spravedlivě. On sám na svém těle vnesl naše hříchy na dřevo, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti - "jeho ranami jste byli uzdraveni." Byli jste přece jako bloudící ovce, ale nyní jste obráceni k Pastýři a Strážci svých duší.

Jen Ten, který nepoznal hřích mohl vzít náš hřích. Člověk sám si nemohl pomoct. Řím. 4:25 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Řím. 4:17 (jak je napsáno: "Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů") před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly.

My tu nejsme jen tak. Bůh obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou tak, jako by byly. On do ničeho povolal časoprostor.

Máme tady jeden příklad ze Starého zákona - Jeremiáš: Jer. 1:4-5 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka." A jeden příklad z Nového zákona – Pavel: Galatským 1:15-16 Když se však Bohu, který mě oddělil již v lůnu mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo zjevit svého Syna ve mně, abych ho kázal mezi pohany...

Už v lůnu maminky o nás snil sen, abychom svým výjimečným způsobem naplnili poslání tady na zemi. Křesťan, který uvěřil a má odpuštěné hříchy, ještě nemusí být úplně šťastný, dokud nenajde to, proč tu je. Když začne žít v tom, co o něm Bůh snil, bude naplněný tou mocí vzkříšení. Bude šťastný.

Ty nejsi ten kdo „je k ničemu“. Ty „jsi k něčemu“. Možná ještě musíš něčím projít, ale když budeš následovat Božího Ducha, projdeš vším vítězně.

Luk. 24:46-47 a řekl jim: "Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma.

Tohle se muselo stát. A teď to musí být kázáno.
- - - - -

Petr nás prosí o další chvály. Jdeme na pódium a znovu chválíme Pána. Je za co Ho chválit. Petr po chvíli dává první výzvu. Pro modlitbu si jdou lidé, ve kterých zemřela naděje a naplnila je beznaděj. Ať už v nějaké životní oblasti, nebo v celém životě. My chválíme dál.

Poté dává Petr druhou výzvu. Na pódiu neslyšíme co říká (zvuk nám nejde do odposlechů), ale několik lidí opět přišlo dopředu. Částečně je mi líto, že nevím za co se Petr modlí, co když jsme tam měli s manželem jít? Dole se totiž hojně objevují manželské páry. Když se tam objevuje i náš (mezisborový :)) zvukař s manželkou, zvláštně se mě to dotýká. A zdá se, že nejen mě... manžel v ten moment naprosto nečekaně spletl text písně (cítil to podobně jako já, jak mi řekl po shromáždění). Co se z tohohle vyklube? No...necháme se překvapit.

Později jsme se zvědavě vyptali, za co že byla tato (jak mě se zdálo) manželská výzva. Šlo o ujištění se o našem povolání.

Říkáme si s manželem, že možná bychom tam bývali také šli, ale museli jsme hrát, takže pro nás šance nebyla. Ale Pán to viděl a (jak věříme) On si to umí zařídit i jinak, takže určitě nebudeme ochuzeni. :)

Ještě chvíli hrajeme a pak je čas na sbírku. Jarda Plch se nemůže dočkat. Nejraději by dělal sbírku každý den, každé shromáždění... avšak nebylo mu dáno. A tak teď si to opravdu užije.



Je nezbytné připomenout stěhování českobudějovické církve do nových prostor (příští neděli bude párty, show... oslava v novém), info o ZBK a X-ray (což je téma sbírky).

A to je opravdu konec konference. Všichni jsou zváni na oběd. Zbylo ještě dost pro všechny.



My se ale nejdříve pouštíme do rozebírání aparatury. Hodné sestry v občerstvení nám něco k jídlu schovají. Je až neuvěřitelné, jak rychle se dá aparatura (a to všechno kolem) rozebrat, odnést do auta a odvézt (teď už do nových prostor), když je k dispozici dost pomocníků. Mě to tedy připadalo bleskurychlé.

Hotovo, jdeme se najíst. Střídají nás uklízeči, kteří dávají sál do původního stavu. Nosí zpět stoly, rovnají židle, vysávají koberec. Bezvadná spolupráce.

Máme z téhle konference velmi dobrý pocit (i ohlasy pozvaných návštěv je velmi pozitivní). Nejsme ani udření jako minulý rok, kdy se Bobík vyklízel už o sobotní noci, a v neděli byl každý ve své místní církvi. Tohle bylo daleko lepší, slavnostnější a milejší. Jaké to asi bude za rok? Necháme se překvapit :)

Dovětek:
V úterý běžím vytisknout titulku k 7. lekci ZBK. Pan tiskař (ke kterému už nějaký čas s materiály chodím) se usmívá a říká: „Představte si, že moje maminka byla v pátek na nějaké akci. V Bobíku. Ukázala mi letáček a já jí říkám: ´Mami, a kdo myslíš, že jim to tiskne?´ Jak jsou ty Budějovice malý.“
Musela jsem s ním souhlasit. :)


- zdes -