Křesťanská církev Cesta života

Připojený = živý

Tato rovnice se dá aplikovat hned na několik způsobů. Tak třeba...
Připojený k síti = živý energií (přístroj)
Připojený ke kmeni = živý mízou (větve)
Připojený k tělu = prostě živý (ruce, nohy, vnitřnosti...)

To vše samozřejmě platí jen v případě, že v síti je nějaká „moc“, strom není suchý a člověk (tělo) žije.

Boží slovo nám říká:
„...ale abychom říkali pravdu v lásce a ve všem rostli v Toho, který je hlavou, totiž v Krista.
Z něj celé tělo, spojené a svázané za přispění každého kloubu, podle činnosti odpovídající míře každé jednotlivé části působí růst těla, aby se budovalo v lásce.“ (Ef 4:15-16)

Jak si jen „uříznutá ruka“ může myslet, že bude existovat dál. Že bude nosit věci, držet vidličku...žít sama ze sebe? Může být připojená k nějakému alternativnímu zdroji, který jí zajistí „koloběh krve“, bude „uměle vyživovaná“, a možná jí dokonce někdo do dlaně vloží vidličku, ale bude jen někde ležet - nebude funkční. Bez těla je k ničemu.

Tělo bez ní přežije, ačkoli ji bude velmi postrádat, ale ona bez těla zemře.

Svým znovuzrozením jsme byli transplantováni do Ježíšova těla. Díky Bohu, už nejsme někde osamělí, na kapačkách. Žijeme v Něm, v symbióze s ostatními Jeho orgány.

„Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic.“ (Jan 15:4-5)



My, pohané, jsme ve skutečnosti plané větvičky. "Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří jsou přirozenými větvemi, naroubováni do své vlastní olivy?" (Řím.11:24)

Správný sadař (vinař) ví, že plané větve se odřezávají a likvidují – nahradí je štěp (roub) ušlechtilé větve. Tak se dá celkem úspěšně vypěstovat strom (nebo keř), který ponese kvalitní a hojné ovoce.

Jenže. Snad by to ani nebyl náš Pán, aby všechno to, na co jsou moudří tohoto světa zvyklí, neobrátil úplně naruby.

Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím. Je přece napsáno: "On chytá moudré v jejich chytráctví." (1. Kor. 3:19)

Roubovat na dokonalý strom planou větev... každý sadař si poklepe na čelo. Jenže ten Kmen, na který jsme my naroubováni, má dost kvalitního potenciálu i pro nás. To On způsobí, že náš růst je bezvadný. Že neseme voňavé ovoce. Že je na nás vidět změna. Nemusíme něco předstírat, snažit se produkovat, mačkat ze sebe. Nechejme v sobě proudit mízu z Kmene, On už se o všechno postará.

Abychom žili, nesli ovoce, neuschli... musíme být chtě-nechtě připojeni ke zdroji života.

zdes