Křesťanská církev Cesta života

TWB tRaining Camp - den 3.

Dnešní "nástup" na TWB tRaining Camp byl domluven na někdy mezi půl a šestou hodinou, což jsme tak nějak dodrželi. Problémy nastaly po zapnutí přístrojů, které by měly vydávat zvuk. Sice dnes nevypadly jističe, což bylo pozitivní zjištění, ale to zůstalo na dlouhou dobu jediným a osamoceným.

Pozvolný start do dnešního, již třetího dne TWB tRaining Campu jsme si chtěli zpestřit nějakou hezkou hudbou, kterou by pro změnu provozoval někdo jiný než my. Jenže po zapnutí CD se z aparatury začaly linout spíš šumy a huhly než tóny a akordy. Zkoušeli jsme to společnými silami trochu srovnat.

Pak se na pódium začali trousit hudebníci a došlo k dalšímu zjištění, že bicí taky nejsou moc dobře slyšet v hlavních bednách a vzhledem k tomu, že David se zdržel v práci, pokusil jsem se ho zastoupit. Zastupoval jsem ho dlouho, ale pořád to úplně nebylo ono. Pak mě u pultu vystřídal na delší dobu Martin bas-á a snažil se dorovnat to, co jsem "nastavil" a takto jsme trávili čas až do 20.00, než se ve dveřích objevil dlouho očekávaný David. Každý tedy byl na svém místě, takže modlitba a rychle zkoušet.

Jenže už během prvních chvil se ukázalo, že potíže se zvukem nebyly asi jediné potíže toho dne, protože bubeníkovi povolila palička na kopáku. Takže opět přerušení a hledání bubenického klíče na utažení, který ale nikde nebyl k sehnání a mininářadíčko, které po všechny dny bylo k dispozici zrovna dnes omylem zůstalo zapomenuto doma. Musel jsem se smát :-)

Po dlouhých minutách se povedlo vše opravit a mohlo se pokračovat, tedy vlastně konečně začít. Ale najednou jsme si nepamatovali co kdo kde hraje a zpívá a "Volnýho" začínali asi napětkrát. V dalších minutách si nějakou tu slabou chvilku vybrali postupně asi všichni.

Když už to vypadalo, že se vše usazuje, vzpomněly si proudové jističe, že dnes opomněly svůj obligátní trik s vypadnutím hned na začátku a odpojily nás od elektrické sítě. Ať je to, jak chce, TWB si bez elektřiny prostě nezahraje, takže nastalo nahazování a shazování jističů, až se zase v hudebních nástrojích objevil jakž takž stabilní proud elektronů.

No a pak už byl vlastně konec dnešní zkoušky. Ještě na úplný závěr nás přišla navštívit paní vrátná z druhé strany Sokolovny, aby zjistila co je to tam za rámus. Ale vše se vysvětlilo a v dobré obrátilo.

Ještě přidávám několik fotek, které na svůj mobil zachytila mírně vysílená a tudíž nestabilní ruka kytaristova, a které ukazují co člověk vidí z pódia, atmosféru a neodbytné fotografy, kteří prahnout po ulovení některého z bubeníkových obličejů. :-)









Teď je 1:43 hodin v noci a až dopíšu tenhle dnešní report, půjdu do církve zkontrolovat, jestli jsme vypnuli ventilaci, na kterou jsme možná zapomněli.

Ale stejně, i když jsme dnes měli potíže, bylo moc fajn být spolu a zase o kousek dál (byť s pocitem skřípajících a zadřených brzd a možná i trochu se skřípěním zubů) popotlačit ten vagón toho, co nám Bůh dal a co od nás rozhojněný bude chtít zpátky. A za to ta trocha nepohodlí a drobných potíží přece stojí. Mám naději, že takových "dnů D" nebývá za sebou víc. :-)

Děkujeme za vaší podporu a prosíme za modlitby.

Za všechny TWB (a myslím úplně všechny) vás zdraví

Karel Sedláček