Křesťanská církev Cesta života

X-ray

Nebo také rentgenový paprsek, je neviditelné záření s obrovskou mocí. Dokáže proniknout i tam, kam my nevidíme.

A tak se také jmenoval multižánrový festival, určený mladým lidem. A to všem mladým lidem (bez rozdílu vyznání – věřící i nevěřící).
Odstartován byl ve čtvrtek 24.7. 2008 ve 20:00 a skončil v neděli 27.7. 2008 v 5:00

Jako chvála Cestaživota.cz jsme byli pozváni vést po dvě rána chvály a uctívání. Jsme zvědaví, jak to bude v Nesměři vypadat.



Před církví jsme se sešli v pět hodin ráno. Pojedeme dvěma autama (Zuzčiným a Martinovým). Pěchujeme do aut kytary, basy, kombo, meotar, a tašky s oblečením. Docela pěkně se to vměstnalo, takže k Zuzce se pohodlně vejde Perla. Já a Kája jedeme s Martinem. Tak teď ještě rozdat vysílačky a jedeme pro Perlu.

Osádka Martinova auta se ještě ne úplně zmátořila z „výletu“ do Smilovic (můžete číst zde), ale Zuzka taky vypadá, že by si ráda trochu zdřímla.
Perla stojí před barákem. Nasedá a vyrážíme z Budějovic.

Neustále nám chrchlá vysílačka. Voláme zpátky, jestli holky něco chtějí, ale neslyší nás,protože to stále někdo drží zmačknuté a tak znemožňuje příjem. Párkrát se ve vysílačce ozve vzdálený Zuzky hlas, jak vysvětluje Perle ovládání. Perla se nenudí, celou cestu se učí s vysílačkou zacházet, takže skutečně se domlouváme až „naživo“ u pumpy. :)))
Cesta trvá jen tři hodiny. Záměrně zdůrazňuji „jen“ tři, protože s nekonečnou cestou na ostravsko se to vůbec nedá porovnat.

Nesměř je velmi zastrčená ves, ke které na mapě nevede žádná cesta. Kemp je (dá se říct) hluboko v lesích. (Program bývá dlouho do noci, a proto je toto místo opravdu vhodné.)
Parkujeme a čekáme na nějakého pořadatele, který nás ubytuje.
Přichází drobná dívka. Klíče ještě nejsou (kapela, ubytovaná před námi, je odvážena na letiště a klíče má zřejmě řidič u sebe).

Zjišťujeme, že všichni jsme ubytovaní v hlavní budově, kromě Zuzky. Nějak to nechápeme, proč právě jí samotnou dali do chatky? Že by se snad o ní rozneslo, že je to trempka či milovnice chatek?



Solidárně se s Perlou hlásíme k Zuzce do chatky. Kluci jdou tedy s námi,protože ještě nemají kam se upíchnout. Martin vesele povykuje, aby jakože všichni vstávali. Protože když my jsme tak pěkně čile vzhůru, ostatní by přece neměli zbytečně spát. :))) Posléze se zaměřuje na jednu jedinou osobu (našeho bubeníka Davida, který spí kdovíkde) a vykřikuje: „Popi, vstávat, Popi, kde jsi? Nespi...“ Představuju si, jak by se Martin tvářil, kdyby byl hodně unavenej a v osum ráno mu takhle někdo hýkal pod oknem. :)))

V chatkách je to docela prima. Hned hlásím, že spím dole a Zuzka si bleskově zabírá druhou dolní postel. Perla se příliš nebrání a souhlasí, že bude spát nad Zuzkou. Perla se prostě vyplatí. :)))



„To budete pěkně daleko,“ říkám manželovi.

Přikyvuje a s Martinem se shodují, že by klidně spali v chatce. Jdeme tedy zpátky a zkoušíme rezervovat co nejbližší chatku k naší (s číslem 27). A dopadlo to docela dobře, dostali číslo 25.



Osmadvacítka je prázdná a divím se, proč ji kluci nedostali, ale odpoledne se vyjasnilo - bydleli v ní Wessani.
Ještě máme čas tak se jdeme podívat do stanů.

Na festivalu je 9 míst (základen), kde se konají různé akce:
ArtX - umění v různých podobách - tanec, artistika, pantomima, performance, divadlo, fotka, kresba, malba, šperk, móda, ...
MindX - poskytování informací a dovedností z oblastí spojených se společenskými vědami – historie, psychologie, pedagogiky...
CineX - prostor k zamyšlení, obohacení a uvolnění prostřednictvím filmu.
TuneX - hudba nejrůznějších žánrů a podob - řada koncertů zahraničních i českých kapel...
OutX - zprostředkování dobrodružství a vytvoření prostoru pro pozitivní uvolnění emocí prostřednictvím sportu a zážitkových aktivit - sport, dobrodružství, ale také klasické a adrenalínové sporty.
PlayX - zábava nejrůznějšího typu, pro jednotlivce, ale i pro malé a velké skupiny.
PauseX - cílem scény je umožnit účastníkům festivalu odpočívat, nabídnout oázu klidu, ticha a možnost být jen sám se sebou nebo s kamarády...
PromoX - informace a bližší pohled na činnost neziskových organizací, tisku a TV prostřednictvím multimediálních prezentací, rozhovorů a tištěných materiálů.

Nás, chválu Cestaživota.cz, ale nejvíce zajímá stan, kde se nachází KapleX - v nabídce scény je velmi různorodý program, který pro zprostředkování svého sdělení využíval divadlo, talk show, semináře, happeningy, možnost osobních rozhovorů a další.



Po dvě rána se tu budeme setkávat s lidmi, kteří touží začít den chválou Pána.
Na registraci jsme obdrželi VIP kartičku, která nás opravňuje k některým výhodám. Během pobytu hojně využíváme posezení v kavárně.

Kluci a Perla se připravují, natahují kabely. Já, Zuzka a Ketka (která před chvílí vstala a připojila se k nám) jdeme na snídani.



Zvukař nám doplňuje mikrofony a vše co si přejeme. Jediný problém je s meotarem. Za prvé, není dostatek pláten na promítání. Za druhé, ve stanu je moc světla a meotar to neusvítí. Za třetí, i když jsme texty připravili i v datech, projektor nám odnesli (též je jich nedostatek). Takže dnes, žel, budeme bez textů.

Protože akce tu bývají do pozdních nočních hodin (nebo časných ranních) téměř celý tábor ještě spí. Ale přece se tu objevilo několik (odhad moc nemám, ale asi kolem 30) lidí. Texty moc chybí. Někteří zpívají anglicky ty chvály, které máme přeložené. Jiní se snaží pochytit aspoň refrény, které Kája vícekrát opakuje. Kousek ode mě klečí dívka, několik lidí má zvednuté ruce, někteří posedávají a sledují, co se bude dít.

Vůbec se neslyším v odposlechu, nějak to vypadlo hned podruhé písni, takže zpívám spíš „naživo“ než přes elektroniku. Zuzce „hvízdá“ mikrofon. Ukazuje zvukaři, že to je ona, ale ten myslí, že si žádá přidání v odposlechu a tak Zuzka „hvízdá“ ještě víc. Nakonec to ale, zdá se, dobře dopadlo. Velkou podporou nám byli Máťa s Michalem, kteří stáli úplně vepředu, takže jsme se cítili skoro jako doma.

Po skončení chval a slova zamyšlení Michala Maliny se krátce modlíme. Poté máme volno až do zítřka, kdy v 10 hodin bude opět ranní chválení.
Jdeme se občerstvit do kavárny. Na rozdíl od stanu je tu příjemně chladno. Po obědě jdeme opět na kafe. Leze na nás únava, asi si půjdeme chvilku lehnout.

Dívám se na „provizorní“ ubrus na stolech. „Hele, kdyby toho měli víc, mohla bych napsat texty na zejtra.“
„To by bylo príma,“ souhlasí Kája.
Cestou do chatek potkáváme Máťu a Míšu. Poptávám se na onen papír...netrvá dlouho a nesu si hafo papíru a igelitku fixů.
Kája vybírá vhodné písně a následně si je vyzvedávám, abych se mohla pustit do psaní.

Perla se vytratila s kytarou za nějakou kamarádkou stejné krve. Zuzka mě chvíli sleduje a pomáhá skladovat na zemi plachty popsaných papírů. Pak si nějak jako lehá a přemýšlí a než stihnu dopsat další text, spinká jako miminko. (Prý jí uspalo šustění fixu po papíru).

Mám za sebou asi 12 písní (jde to pomalu, některé písně jsou i na dvě plachty) když se šípková Zuzanka probouzí. Mám toho plný kecky. Dopisuju ještě jednu a končím. Třeba se k těm 3 posledním ani nedostaneme.

Zkoušíme vysílačku. Áááá, chlapci jsou vzhůru. Za chvíli už bude večeře, to to uteklo. Potkáváme Ketku a tak jdeme společně.
K našemu stolu se opět přitočí dlouhovlasý blonďatý chlapec. (Navštívil náš stůl už při snídani a vzpomínal na  TeenStreet a vystoupení Vyjekrů...) Tentokrát mluvil na Káju, že si na něj pamatuje ze stejné akce... Když odejde, říkám Kájovi: „To je ten kluk co nás ráno stopoval. Už s náma mluvil u snídaně.“ Zuzka valí oči a snaží se tlumit smích. „Je za mnou, že jo?“ ptám se jí. To už se doslova láme v pase, protože blonďatý chlapec sedí u stolu za námi a celou dobu prý sedí otočený k nám a poslouchá naše hovory.

Večer se chceme jít podívat na koncerty v TuneX. Předtím si ještě zahrajeme na kytaru(kde jinde, než v kavárničce). Na akustiky si přehráváme skoro celý repertoár TWB.

Než se nazvučí kapela z pražské církve ICF, jsme u kluků na chatce. Z okýnka sleduju, jak jsou daleko. Tak za 5 minut... hlásí pořadatel z pódia.
Tak jdeme. Tahle kapela je dobrá. Jediné co mi vadí, „škoda, že mají všechno v angličtině...“ křičím do ucha manželovi. V téměř tu samou chvíli mi Zuzka říká: „...je to trochu propast mezi kapelou a těma mladýma lidma, když zpívají jen anglicky.“ Za slabých pět minut se k nám nakloní Martin a konstatuje v podstatě to samé.




Mě osobně moc mile překvapila Bouda psová. Výborná hudba, zajímavé texty. A dokonce i minikázání frontmana.
Program bude ještě hodně dlouhý, ale já už jsem pořádně unavená. Navíc mě něco štíplo do prstu a otekl mi nejen prst, ale pořádně i hřbet ruky. Ještě že tu je zdravotnice Elis. :)

Jdeme se umýt a do postýlek. Ketka využívá jedné volné postele a spí s námi v chatce. Zítra musí zpátky do stanu. Slyším ještě Wessany jak rapují svou píseň o slovech, končících na „ice“ (nebo se mi to jen zdá?) a pak už se rychle propadám do spánku. Kolem páté mě vzbudilo, jak se Perla štrachá dolů z výšin. Ještě chvíli lehce usínám a kolem sedmé se jdu umýt. Všude je naprosté ticho, je docela chladno a nikde nikdo.

Zato když se vracím po ranní očistě, už některé dívky vstávají. Procházím kolem KapleX a mířím k chatce. Z velkého pódia TuneX se ozývají bicí. To je docela netaktní, protože spousta lidí ještě spí.

Snažím se být potichu, ale podlaha děsně vrže. Sedám si na postel. Za chvíli už si sedá i Zuzka a vypráví zážitky z večera: „Já myslela, že po Wessanech už bude klid a oni tam zase ještě něco pustili...vy ste si všechny už pěkně odfukovaly a já nemohla usnout. Pak Perličce začal v pět zvonit budík a ona ho neslyšela, tak zvonil strašně dlouho...a když už jsem skoro usínala, začala Perlička slízat dolů, asi na záchod...a pak jsi vstala ty.“ Musím se smát, ale je mi Zuzky fakt líto. A to měli s Martinem cukání jít v 03:00 na seminář o okultismu.

Špitáme si chvíli a pak se jde Zuzka taky umýt. Oblíkám se a Zuzka jde s Bibličkou někam ven. Já si se svou sedám na postel a čtu si v chatce. Perla zřejmě spí, i když se stále převaluje. Ketka, ta se ani nehne.

V osum už se Zuzka vrátila a holky se pomalu štrachají z pod peřin. Kluci taky vstávají, takže kolem půl deváté jsme na snídani. Zkoušíme VIP vchod, kde hlídá Popi (David).

Při snídani přemýšlím, jak přichytávat texty chval, aby byly dobře vidět. Písmo je velké dost, ale chce to ho dát dost vysoko. (Původně mě napadlo psát to na tabuli křídou, ale nikdo tak rychle nepíše, aby stíhal aktuálně přepisovat slova.)

Jsme ve stanu. Chtělo by to nějaký áčko.
„A co kdyby...“ Martin tahá za špagát, který končí kdovíkde a my doufáme, že po zatáhnutí na nás nespadne celá KapleX. Nápad se ujal a Martin dokonce sehnal i dva kolíčky na prádlo (doufám,že teď někomu neběhá spodní prádlo po kempu). Dva dobrovolníci přehazují texty na šňůře. Dnes je tu docela hodně lidí (po včerejší zkušenosti). A s textama je to mnohem mnohem mnohem lepší. Skoro všichni zpívají a cítím, že jsou nádherně vtažení do chval.

Škoda, že X-ray je tak krátký. Kdyby trval aspoň pět šest dní, myslím, že by to bylo úžasný. Je pravdou, že dnes jsme se už s lidmi sžili, víc než včera, myslím, že po týdnu by to muselo být úžasný.
Ale když vidím Máťu s Michalem, jak je tahle služba vyčerpává (přípravě se věnují už mnoho pátků před samotným vypuknutím festivalu) a myslím, že čím dýl, tím líp pro účastníky, leč, tím hůř pro těla našich drahých služebníků.

Balíme si věci a nosíme do aut. Hned po obědě bychom rádi vyrazili k domovu. Už se zase moc oteplilo tak se odebíráme na naše oblíbené místo. Do kavárničky. Je to divné, kromě těch chval (cca hodinu denně) tu neděláme vůbec nic a přesto se cítíme docela unavení. Asi na nás ještě doléhá ten víkend ve Smilovicích. Jenže unavená je i Zuzka a Perla. Možná to je změnou prostředí, chybí nám naše postel... A to Ketka i Popi mají kromě chval ještě služby. Potkáváme tu Bohdanku, Kučiho, Páju, Marťu... a další známé tváře.



Účast je prý sice nižší než se očekávalo, ale přesto doufám, že X-ray splnil (nenavštívili jsme toho moc) to, co slíbil. Jenže to už se musíte zeptat přímo účastníků. :)
Nebo čtěte přímo na stránkách X-ray.

-zdes-