Křesťanská církev Cesta života

Naučím vás hebrejsky...

...odvážil se prohlásit Michal Vaněk tuto neděli (17.8.2008) na začátku shromáždění v Český Budějovicích. A nutno říct, že tím rozhodně zachytil naši pozornost.



Jsou kázání, která vám i po letech vytanou na mysli a to jen proto, že kazatel dal důraz na konkrétní slovo, něco vám ukázal nebo prostě nabudil vaši zvědavost.

Nezapomenu na Jindrovo kázání z devadesátých let, kdy nám dal vybrat, jestli budeme jako „Enoch“ nebo prostě „lenoch“. Nakreslila jsem si tenkrát do poznámek „odpadávající“ písmenko „L“. Ve slově jde totiž o pouhý rozdíl jednoho písmene, v charakteru jde o dva protipóly.

Nezapomenu na Jindrovo kázání o „instantním“ křesťanství v době, kdy jsme byli v Brně na Biblické škole a vrátili se na skok domů. Budu si navždycky pamatovat, že když chce člověk zažít změnu, posun...nestačí nasypat Boží slovo a pár sušených modliteb do hrnku a zalít horkou vodou. Vezme to čas.

Nezapomenu na Kájovo kázání, kdy nás naprosto překvapil svým dalekohledem, který nečekaně vytáhl z kapsy (při kázání o Davidově hříchu). Už asi navždycky budu vidět scénu, jak se David znuděně prochází po hradbách (místo aby byl na bojišti se svou armádou) a dalekohledem se dívá na ženu (svého věrného vojáka). Zůstane ve mně varování, že první pohled nic neznamená, ale ten druhý už je hřích - a to není dobré.

Nezapomenu na Kájovo kázání o tom, že když jsi jednou umřel hříchu, jsi vůči němu prostě mrtvý a nemáš s ním mít nic společného. Na důkaz toho nasypal na kazatelnu trochu zrní a k němu položil drůbeží párek... napjatě jsme sledovali, jestli ta „mrtvá drůbež“ sezobe své oblíbené zrní nebo ne. Nesezobala. Nebyla v křeči, že se jen tak tak drží, aby se do zrní nepustila. Nevyznávala – „jsem mrtvá, jsem mrtvá“. Byla jednoduše mrtvá. Jsme mrtví hříchu a tak bychom měli vůči hříchu „reagovat“ - netečně (mrtvě).

Nezapomenu na Míšovo zásuvkové kázání o dokonalém připojení k Boží moci.

Nezapomenu na Petrovo kázání o aerodynamice, kdy dětem (zřejmě) zabavil letadýlko a názorně nám ukazoval, že sama o sobě se ta masa kovu nezdvihne, protože tu existují nějaké zákony. Ale i gravitace se dá překonat, když uděláš přesně to, co máš. Sám se z přitažlivosti zákona dědičného hříchu nedostaneš, neodlepíš se, ale je tu moc Jednoho, která ti pomůže se „odlepit“.

„Nemožnééé...“ už si asi nikdo z nás nevybaví jinak, než v Petrově podání, a každý, kdo to jen jednou slyšel, ví... :)

A jsou další a další kázání, která v člověku utkví prostě jen proto, že kazatel si tě nějakým způsobem zaháčkoval.

Michal Vaněk nás nakonec naučil jen 4 slova, ale rozhodně to zabralo. Poslouchala jsem (a poslušně opakovala) hebrejská slova, která měla pro některé i léčebný účinek, protože jejich správné vyslovení výborně uvolnilo krk (zevnitř). :)

Netřeba přepisovat celé kázání, poslechněte si ho na webu, protože pak už pro vás nikdy nebude stejným verš z Jeremiáše 29:11 „Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý.“ (Bible kralická je Michalův zřejmě nejpoužívanější překlad.)
A tak snad ještě dodejme (ve stejném duchu)... A pomniž, že jest tobě zapovězeno Vaňkem Michalem přemyšlovati o všelikém díle zlém i věcech zlých. Ale přemyšlovati a očekávati budeš toliko DOBRÝCH věcí neb Hospodin dobrým jest a stínu v něm nižádného není!!!

„Rád bych poděkoval za vaše pozvání,“ uvedl se Michal, „jenže ve skutečnosti jsem se pozval sám... byli jsme tady kousek na dovolené...“
A já k tomu mohu říct jen jedno, nechť více takových kazatelů tráví svou dovolenou v jižních Čechách. :)))

-zdes-