Křesťanská církev Cesta života

Velikonoční slavnost - Prachatice

Neděli před Jihočeskou konferencí jsme se sešli v církvi, abychom společně oslavili svátky zmrtvýchvstání našeho Pána.

Jak je naším zvykem (akci jsme pořádali již podruhé :), sešli jsme se nejen ke chválám, slovu a modlitbě, ale také ke společným hrám a veselí.



Na tuto akci tradičně zveme i věřící z jiných církví a také nevěřící přátele a známé. Na tomto setkání se nás sešlo asi 30 dospělých s dětmi.

Začali jsme společnou chválou a přes různorodost tohoto shromáždění byla silně znát Boží přítomnost.



Po chvále měl Jirka Lux slovo o pravém významu Velikonoc. Četli jsme druhou knihu Mojžíšovu 11. a 12. kapitolu. Velikonoce nejsou o žádných vajíčkách, slepičkách ani zajíčcích. Jsou o něčem daleko větším. O tom jak Bůh obětoval svého beránka – Božího syna a v citovaných kapitolách nám dal úžasný předobraz ve vysvobození Izraele z Egypta.

Pak Šárka Brožová mluvila o tom, jak se Izrael do Egypta dostal a hlavně o Josefovi a jeho charakteru, víře a trpělivosti.

Kulturní část zahájila Jitka Váchová básní. Po Jitce vystoupily sestry Šímovy ze Strunkovic (jsou nevidomé) a zpívaly nádherné písně k oslavě Boha. Netradiční kulturní vsuvka na shromáždění se setkala s vřelou odezvou, všem se líbila.



Potom jsme měli krátkou přestávku na občerstvení, kterou si všichni užívali z plných úst. Naše sestry přinesly něco ze svých kuchyňských pokladů a dovedností a vzájemně jsme zjišťovali, kdo byl nejdovednější – vyhráli všichni – tedy všechny sestry.





Dobré občerstvení (také na našich shromážděních dosud ne zcela tradiční ) nás náležitě připravilo na soutěže o ceny, které následovaly. Soutěžili všichni dospělí i děti v roztodivných disciplínách. Nejprve měly prostor děti. Skládaly obrázky s postavou Ježíše a nafukovaly balónky, lepily řetěz z proužků barevného papíru … Oceněna byla každá snaha. K mání byly sladkosti, nějaké kosmetické drobnosti a také pár věcí pro rozvoj tvořivosti.



Pak se zapojili i dospělí a začali jsme srážet kuželky v několika variantách. Jednou i se zavřenýma očima proto, aby sestry Šímovi nebyly v nevýhodě. Zkoumali jsme naši paměť tak, že jsme vybrali 10 předmětů, které jsme soutěžícímu ukázali na 10 vteřin a on pak vyjmenovával, kolik si jich zapamatoval. Nebudeme raději prozrazovat, kdo měl paměť horší, zda děti nebo dospělí . Na závěr jsme již tradičně „chytali ryby“ ( malé rybky z papíru s kroužkem chytané rybářským prutem s háčkem).



No a byl konec. Čtyři hodiny společného času nám utekly jako voda. Celé shromáždění jsme nedělali rozdíl mezi věřícími a nevěřícími, prostě jsme měli dobrý čas před Bohem. Mnohým z nás se domů nechtělo, ale byl již čas.