Křesťanská církev Cesta života

Velikonoční slavnost – sobota (1.) 3.4.2010

Dneska opět nastupuje na pódium krumlovská chvála (tentokrát s jiným bubeníkem). Včera si „ošahali“ nové území a dnes se (jak posléze sami řekli) cítí volněji. To je prima. Je mnohem lepší sloužit chválou, když si to sami můžete i užít. My si to tedy užili. :-)



Je tu první shromáždění sobotního dne a Petr přichází za kazatelnu. Připomněl nám na úvod co slavíme. Na rozdíl od nás Židé slaví (v překladu) den „minutí“, kdy smrt nevešla do domu, kde byla futra (ani kazatel nenašel vhodnější slovo :-) potřena krví.
A opět pár postřehů z dopoledne.

---

---

---

Tady si dovolím malou vsuvku.
Nedávno jsme se o tomto verši bavili na ZBK a já se dozvěděla něco docela zajímavého. Pro nás jde o notoricky známý verš, ne?
Ale, víte, pro židovskou kulturu má prý tohle Ježíšovo prohlášení ještě hlubší spojitost?
Stánek úmluvy má jakoby 3 oddělení: Nádvoří (nebo předsálí), Svatyně, Svatyně svatých (nebo Nejsvětější Svatyně). A židé prý je nazývali Cesta, Pravda a Život. Musel to být tedy šok, když se Ježíš prohlásil být novým (vlastně kompletním) stánkem úmluvy.

„Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou. ... Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně...Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy...Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení... (Žid.9:1-12)

---

---

---

Včera to muselo nutně vypadat, že se Petr domluvil s Kájou. Mluvil o spoustě věcech, které jsme probírali v úterý na ZBK (což by nebylo tak divné, kdyby Kája převážně neodpovídal na dotazy studentů, o kterých Petr vědět nemohl). A dneska to bylo podobné.

Od včera mi hraje v hlavě refrén naší nové písně. Už od rána si nemůžu pomoct a stále dokola si pobrukuju: Nocí zlou musel projít, s bolestí slzy prolít, prožít zlomený srdce a na těle hřích. Polibkem dávno zrazen, čistá krev kane na zem a v ní svatební roucho je bílý jak sních...

Víte, jak jsem teď slyšela na kurzu: Člověk si běžně doma neopakuje kázání, ale písně ano. Je to jiná forma vyučování. A u mě to zafungovalo 100%. Úplně si na tom vybavuju ta Petrova páteční slova... Ježíšova krev...ten nejlepší čistící prostředek pro náš život (i pro svatební roucho).

„Sekaná už je ohřátá,“ hlásí Fanda a zve všechny na dlabanec.
Ach, ano, společný oběd, dochází mi. Jsem malinko dezorientovaná, protože shromáždění od 10:00 hodin často nemáme.
Pomalu se přesouváme do tělocvičny vedle, kde se jídlo servíruje a konzumuje.
Na několikadenních akcích mám ráda ta setkání s lidmi. Přijíždějí ti, které během roku tak často nevídáme. Nikdo nikam nechvátá, takže je vážně dost času na pokec.
Chvíli povídáme s prachatickou chváličkou, pak se přesouvám k text-projektáři, abych mu nadiktovala textík, který je třeba doplnit. Mezitím popíjím kafíčko...pak se jdu podívat na suprnovou a zřejmě bezkonkurenčně nejmladší návštěvnici (když tedy nepočítám návštěvníčka uvnitř Ifky :-)
A támhle na pohovce si hovějí další milí přátelé...

(záznam sobotního shromáždění je k dispozici v sekci „kázání“)

Více fotografií si můžete prohlédnout zde >>>