Křesťanská církev Cesta života

Týden ztišení v ČB - čtvrtek

Den čtvrtý...

„Většina už jste zkušení účastníci a víte... Dnes je to tu o rozhovoru mezi tebou a Bohem, ne mezi mnou a vámi, takže nebudu zbytečně moc mluvit,“ uvádí nás Kája do posledního ztišení tohoto týdne.
Už je po chvále, kterou jsem si opravdu užila. Den ode dne je to lepší a lepší...a věřím, že zítra si to se všemi a společně s Duchem svatým opravdu užijeme.

Jestli máte Bible v pohotovostním režimu, najdeme si Letopisy, druhou knihu...“ a zřejmě kvůli mně dodává, „nebo Paralipomenon, chcete-li.“
Jestliže se pak můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zem.

Stav našeho vztahu s Bohem ovlivní naše okolí. Když se Boží lid pokoří a bude hledat Boží tvář (to je to, co tu každý večer děláme), obrátí se od svých zlých cest (uznám Jeho cestu a půjdu po ní)...On bude jednat.
A my chceme vidět, že Bůh jedná. Aby lidé byli po modlitbě uzdravení, ne? Nechceme jen možná někdy uzdraveni, ale určitě uzdravení. Aby pršelo, když se modlíme za déšť.
A i dnes konstatuji, že naše zem uzdravení potřebuje.

Pokud se bojíš vydat nějakou oblast Bohu, že ti v ní udělá paseku...no, jestli je tam tma, a Bůh tam samozřejmě vnese světlo, pak tam určitě udělá paseku. Ale znovu chci upozornit, že Bůh je dobrý! A myslí to s námi jen dobře!
Modlíme se...sál se ponořil do absolutního ticha. Nevěřili byste, co všechno člověk najednou zřetelně slyší, a bere to jeho pozornost. Snažím se ztišit v mysli a odfiltrovávám si hekání karatistů za zdí, a hele, tupé rány – to budou možná spíš kendisti. Snažím se vytěsnit tlumené běhání v tělocvičně nad mou hlavou, křik dětí venku, helikoptéru (no kde ta se tu zrovna teď vzala?), průpovídky kolemjdoucího, startování auta... Začínám vnímat už jen tiché cvakání strojku nástěnných hodin.

JÁ A BŮH
Kája znovu otevírá Bibli a čte 1. Jana 4:8...Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je nebeský policista a neúprosný soudce.
„Ne...máš divnou Bibli,“ protestuje Iva a další se připojují.
„Skutečně?“ usmívá se Kája. „Co tam máte vy?“
„Bůh je láska,“ čtou naprosto přesvědčeni, že jejich překlad Bible se určitě nemýlí.
Kája přikyvuje, že to má ve svém překladu také tak. Jenom nás tak trochu zkoušel. :-)
„Všechno, co Bůh dělá,“ pokračuje dál, „je z lásky. Náš život se nemá odehrávat na základě strachu z odplaty. Ne. Má to být opětování a rozvíjení vztahu, který k nám Bůh měl ještě dříve, než jsme Ho vůbec znali.“

JAKO SÁM SEBE...
Miluj svého bližního jako sám sebe. (Mt. 22:39)
Není tam „ctěte“ nebo „respektujte, neubližujte“...je tam slovo vyžadující aktivní přístup - milujte!
Ale nejde to samo, potřebuješ být sám připojen ke zdroji lásky. Nemysli v tuhle chvíli na vztah k druhým, ale na vztah k sobě.
Možná ti někdo naimplantoval myšlenky, že jsi jedna velká chyba...zjisti, jak na tom je tvůj duch, duše a tělo. A řeš to. Dívej se na sebe tak, jak tě vidí tvůj Stvořitel. A nemiň ty podněty, co ti Bůh dává. Nebudeš si všechno pamatovat zítra, pozítří.
Kája radí: „Já si ty věci píšu a čas od času se podívám – a hele, tohle už je vyřešeno, to můžu smazat.“
Po několika tichých minutách se nahlas modlí: „ Díky, že jsi nás povolal do existence. Že jsme se mohli narodit i znovuzrodit duchovně, něco tu změnit..., že doplňuješ naše nedostatky...“
Před dvěma osobama nikdy neutečeš. Před Bohem – je v kosmu, i pod zemí...nemáš se kde schovat. A druhou osobou jsi ty. Neschováš se před sebou samým. Jestli máme sami se sebou rozhozený vztah, je třeba to řešit.

NAŠI BLIŽNÍ
Rodina, přátelé...lidé, které Bůh dal do našeho života a ti, kterým dal do života nás.
Buďme jim solí. Ne solí v očích, ale solí, která správně ochutí jejich životy. Jaká je naše role? Kde se nacházíme na té cestě? Někdy jsme na té cestě jinde, než nás Bůh chce mít...někdy si nevíme rady, tak se ptejme Boha, jak? On nám ukáže, jakým způsobem můžeme být požehnáním pro naše bližní.

VZTAH K CÍRKVI
Každý z vás dostal nějaký dar... (1. Pt. 4:10)
Neexistuje někdo, kdo patří Ježíši a neměl by dar. On je lidem dává. Ale nejsou to typické dary => jsou nám dány pro požehnání druhých. Fungují ale až tehdy, když je použijeme. Sloužíme-li si jimi navzájem. A proto je důležité je objevit a začít je používat.
Někdy se bojíme nebo nechceme riskovat..., ale každého nepoužitého daru je škoda. Přemýšlej, jak se ve svém daru rozvíjet, jak ho zhodnotit. Modleme se teď za oblast služby Pánu v církvi.

Přemýšlím tedy nad dary...
Víte, občas je mi tak trochu líto, když od kazatelny zazní pochvala některé služby, ale další (možná i méně viditelné) jsou opomíjeny.
Chvíli přemýšlejme... Jaktože se to na WC vždycky tak blýská a voní? Jaktože si vždycky mám do čeho utřít umyté ruce? Jaktože odpadkové koše nikdy nepřetékají? Jaktože se nikdy nebrodíme nánosy špíny na koberci v sále? Jaktože je slyšet chvála, kde se vzaly všechny ty kabely, kdo to zapojil? Jaktože se na plátnech objevují texty? Kde se vzaly internetové stránky naší církve? Kde se tam berou slova povzbuzení na každý den? Kde se tam bere záznam nedělního kázání a kdo ho pořídil? Kde se bere ta bezedná sklenička vody na kazatelně – vždyť z ní kazatel upíjí a přesto je v ní stále čerstvá voda. Jaktože je tu během kázání takový klid, přestože na konci se vyrojí houf dětí?
Kde se vzaly ty výtisky novin na židlích každý měsíc?
Jaktože támhleta sestra je stále v pohodě a když s ní někdo zoufalý mluví, už za chvíli odchází s úsměvem? Jaktože támhleten bratr je tu stále po ruce? Kde se vzala ta dekorace, obrázky, občerstvení na slavnostech...a mohla bych se ptát dál. (Je tu mnoho oblastí, kam se dá zapojit, kde můžeš použít svůj dar – evangelisté, modlitebníci, povzbuzovači, chváliči, služebníci s mládeží, dorostem, dětmi, úklid, zvučení, promítání, osvětlování, aktuální pomoc při čemkoli...)
Co tedy, bratři (a sestry)? Když se scházíte, každý z vás má žalm, má vyučování, má jazyk, má zjevení, má výklad. Ať se to všechno děje k budování... (1.kor 14:26)

Úžasný týden. Něco se usadilo, něco se vyjasnilo...těší mě, že Kája, Petr i Michal to nepojali jako další kázání, ale dávali nám skutečně dostatečný prostor pro modlitby.
A zítra nás čeká večer Ducha svatého...