Křesťanská církev Cesta života

Oheň v kostech tě nenechá mlčet!

„Jsem tak rád, že si dneska můžu sbalit svoje fidlátka, támhle si sednout a uvolnit místo za kazatelnou Robertovi Jakšovi,“ říká na úvod Vláďa a s úsměvem si jde sednout.

Robert přichází, otevírá Bibli a čte z Jeremiáše 20:1-6
Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci, nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu. Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem. Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem. Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu. A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“



























Ať je zlořečený den, kdy jsem byl narozen!
Den, kdy mě matka rodila, ať není požehnán!
Ať je zlořečený ten, kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“ a naplnil ho radostí.
Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?









Mnozí souhlasně přikyvujeme. Robi si jde sednout a vrací se Vláďa. Ještě se krátce dotýká nastoleného tématu.











Vláďa zve Káju Čapka, který má také něco na srdci.
Je to zajímavá změna vidět, jak se za kazatelnou během jednoho shromáždění vystřídal už třetí člověk.



Kája poukazuje na dva příklady ze Starého zákona, kdy někdo zástupně vyznával hřích za svůj národ (v tomto případě za Izrael). Jsou to Daniel a Nehemiáš.



Vláďa se vrací za kazatelnu.



A tak se za kazatelnou objevuje v pořadí už čtvrtý člověk.











Hlásí se Libuška, které se právě v mysli vynořil verš s novozákonním slovem o přímluvné modlitbě za odpuštění hříchu někoho jiného.



Libuška sklízí náš obdiv, protože tohle je příklad za všechny příklady (v osobě samotného Mistra).
Po kázáních se hlásí o slovo Dáša.



Je zajímavé sledovat, jak každý, kdo něco má, přidává svou „trošku“ a spolčeně tvoří tohle čtvrteční shromáždění (chválou, kázáním, svědectvím, povzbuzením...).

Hleď, abys naplnil službu, kterou jsi v Pánu přijal. (Kol 4:17b)