Křesťanská církev Cesta života

Evangelizace na Ukrajině II.

Pokud jste četli předešlý článek na webu o plánu a rozpisu evangelizace, tak jak to občas bývá, všechno bylo nakonec úplně jinak.

Všechno začalo podle plánu a pokračovalo podle něj, dokud jsme nepřijeli na maďarsko-ukrajinské hranice. Od tohoto zlomového bodu šlo všechno úplně jinak.

Nikdy jsem netušil, jak je to nesmírně složité, dovézt na Ukrajinu stan a zase ho vyvézt zpět. Jen vyřizování povolení znamenalo dojet do Prahy zažádat o povolení, sehnat dokumenty od celníků, hospodářské komory, přeložit je do Ukrajinštiny, zaplatit poplatek za vyřízení 7500,-Kč. K tomu všemu musím dodat, že vyřizování těchto nutných papírů trvá cca 14 dnů a více, ale s Boží pomocí jsme tyto papíry vyřídili za necelé tři dny…

Kdo tomu trošku rozumí, tak ví, že to byl opravdu zázrak! Naivně jsme si celou cestu mysleli, že je vše připraveno pro hladký průjezd hranicemi. Když jsme přijeli na maďarské hranice a po 6 hodinách stání v řadě pro osobní auta do 3500 kg (protože jsme jeli v autě do 3500 kg) na nás konečně došla řada k odbavení, tak nás „milý“ pan celník poslal zpět, že jsme špatně, že musíme do řady pro nákladní auta a k tomu musíme zajít vyřídit všechny doklady na spedici. Takže další stání a čekání.

Po pár hodinách, co jsme museli platit další poplatky a vyřizovat další dokumenty na spedici, jsme se doslova museli probojovat mezi desítkami kamionů a dodávek k odbavení, kde padali i výhružky a zastrašovaní z řad nervózních řidičů, ale i na to jsme za těch pět cest již zvyklí, protože tam nic nefunguje na základě logiky, ale na základě … ani vlastně nevím čeho.

Po přijetí na ukrajinské hranice nás celníci odstavili bokem a poslali nás do veliké budovy vyřídit si proclení. Naše představa byla podat celníkovi dokumenty, které nás stály nemalé finance, on dá razítko a jedeme dál. Opak byl pravdou. Bylo nutné obejít dalších 6 kanceláří a všude žádat o razítka (Fito, radioaktivitu, biologickou kontrolu, hygienickou kontrolu a další). Taky nevíte proč, ale přesto to nestačilo.

Neznali jsme, jak to u tohoto vyřizování funguje. Byli jsme vyhozeni z absurdního důvodu, že údajně nemáme zvací dopis, který byl součástí našich dokumentů, ale úředník je úředník a ten má vždycky pravdu…Tak nám nic jiného nezbývalo, než jít protestně do auta a čekat. Zahájili jsme před jejich hlavním vchodem protestní spánek. :-)

Po dvou hodinách se vyměnili celníci, tak jsme to zkusili znovu a pochopili, že bez úplatků, které dávali ostatní automaticky do pasu celníkovi, se dál nepohneme. Už to vypadalo slibně, když si šel celník po předání 30 euro vyfotit stan a zjistil, že máme auto plně naložené nejen stanem, ale i dary pro rodiny, církev a děti. Byly to dary od našich bratrů a sester z budějovické, krumlovské a pražské církve a také od nevěřících dárců. V krabicích a pytlích jsme vezli oblečení, propisky, fixy, sešity, plastelíny, omalovánky, hračky a další. Ten úplatný celník nám oznámil, že toto v žádném případě provézt nemůžeme a budeme muset vše vyhodit, nebo se vrátit zpět.

To už naše trpělivost přetékala, tak mu Vašek důrazným hlasem několikrát opakoval, že je to dar od lidí pro jejich lidi a že v žádném případě nic vyhazovat nebudeme. Bylo to už dost ostré jednání a hlavně úmorné. Po tolika hodinách strávených na hranicích nám docházel dech. Ještě více jsme se modlili (a nejen my, ale hodně z vás i z jiných církví, moc děkujeme! Bez modliteb bychom tam byli asi ještě teď).

Díky Bohu tam přišel nějaký plukovník - nadřízený všem celníkům. Když mu bylo vysvětleno co vezeme, proč a kam, zařídil, aby nás pustili. Přikázal jim vypsat pro nás na všechny dary celní deklarace. Byl to opravdu zázrak!

Konečně Ukrajina - zaslíbená země...! Přijeli jsme do města Perečin, kde bydlí Voloďa. Ubytovali jsme se a jeli stavět stan do vesnice. Tento večer se vše připravovalo na další den, kdy má probíhat evangelizace.

Starostka toho městečka vydala úřední povolení, že se může stan postavit za kulturním střediskem. Jak jsem se již zmínil, nešlo nic tak jak mělo. Místo začátku celé evangelizační kampaně v pondělí se celý začátek posunul až na úterý díky zpoždění na hranicích. Úterní večer začalo shromáždění taky trošku později, ale řekl bych o to požehnaněji. Sláva Bohu!



Téma mého kázání bylo jak je Bůh mocný, jak uzdravoval a uzdravuje i nyní, jak těla tak i duše, a že je to Bůh zázraků. Po kázání přišli na řadu modlitby za nemocné. Dopředu na výzvu přišlo 5 lidí.

První byla paní, která měla problémy s klouby, takže nemohla pořádně chodit a každý krok ji způsoboval bolest. Bůh jí uzdravil všechny klouby!



Další přišla paní, která trpěla bolestmi zad, a Bůh opět ukázal, že je Bohem zázraků a uzdravil ji.



Během této modlitby byla také uzdravena paní, která si pro modlitbu ani nepřišla, a Bůh ji také uzdravil … také záda.



Další zázrak bylo uzdravení očí jedné ženě. Po modlitbě přečetla bez problému verše z Bible.



Ten večer také došlo k tomuto uzdravení …. Byl to mladý urostlý muž, měl pře 6 lety nehodu na motorce, při které padl na záda a poškodil si páteř, od té doby nemohl ráno vstát z postele a začít den bez půlhodinového rozhýbávání páteře. Stejně tak nemohl zvedat těžké věci a nemohl dlouho sedět ani stát. Po modlitbě byl dokonale uzdraven, díky Bohu.



Poslední uzdravenou byla paní starostka, která měl jakožto bývalá učitelka úplně zničené hlasivky. Po modlitbě jí Bůh hlasivky kompletně obnovil, takže mohla zpívat!



Bůh je úžasný.
Tím skončil první den evangelizace.