Poslední Týden ztišení 2012
Naléhavá slova, která zazněla při nedělním úvodu do ztišení mě (a věřím, že nejen mě) zasáhla a následně provázela celým Týdnem ztišení.
Šlo o to, že často se plníme informacemi o tom jak správně žít s Bohem a ve skutečnosti s Ním pak vůbec netrávíme čas.
Během jednotlivých dnů ztišení bylo více prostoru k modlitbám než kazatelových slov k tématům (což mě osobně vyhovuje), ale přesto jsem si pár postřehů od jednoho ze starších poznamenala.
Sebevydání:
Vydej Ježíši celý svůj život – On ti ze sebe taky nevydal jenom část, ale celého sebe sama.
Ať ti nediktuje strach:
Jestli se bojíš odpovědět na nějakou Pánovu výzvu, řekni Mu to. „Pane, bojím se.“ On tě zná. Zná tvoje prosby dřív, než je řekneš a nezlobí se.
Ať to není strach, co ti bude diktovat jak moc si můžeš dovolit jít za Pánem.
Informace nestačí:
Vztah s Bohem není přenositelný. Nikdo tě do něho nemůže „vinformovat“. Dostatečné množství kázání a dostatečné množství odzpívaných chval nezpůsobí, že „se to stane“. Musíš svůj vztah s Bohem prožít sám.
Rodina:
Rodina je ta nejbližší součást našeho života – ať už to tak vypadá nebo ne. Muž a žena se stávají jedním tělem. Neoddělitelnou součástí.
Rodina se nás „dotýká“ víc, než se to může jevit očím. Je naší neoddělitelnou součástí.
Celý týden, jak už je výše zmíněno, se nesl v duchu naléhavého napomínání, povzbuzení i kárání, aby náš vztah s Bohem nebyl jen vyčtený a teoretický, ale hlavně praktický, skutečně aktivní.
Během proudu chval přišla přímo od Pána dvě slova. Nejprve ohledně uctívání, že Pán má dost uctívačů, kteří Ho chválí jen ústy, ale málo těch, kteří Ho uctívají v duchu a pravdě. Druhé se týkalo opravdového vydání sebe sama.
Od začátku mi tento týden připadal trochu jiný, naléhavější ke změnám, než ty předchozí. Tak ať se změny v našich životech nezastaví a dějí se dál...
-zdes-