Křesťanská církev Cesta života

Sestřinec 3.

Reportáž z třetího Sestřince očima jedné z účastnic, Zuzky Vávrové.






Sešlo se nás osm - Andrea, Verča, Eva, Lenka, Lenka, Iva, Zuzka a já.



Na začátku, po modlitbě, jsme se ohlédnuly za uplynulým rokem a na stole se sešly předměty vskutku roztodivné - kudlička, mapa Tater, náplast, tapeta, prstýnek, penál, dudlík, obrázek bludiště, květináč s ozdůbkami na špejlích.
Zkraje jsme opravdu nevěděly, různě jsme tipovaly a „potrefená“ osoba se pak ozvala a uvedla vše na pravou míru a řekla k té věci svůj odpovídající příběh.

Trochu mě překvapilo, že pro spoustu z nás to byl nelehký rok se spoustou výzev, otázek, nejasností, duchovních bitev - no, asi jsem to nečekala. Eva a Lenka Š. si uplynulý rok chválily a mluvily jen o pozitivních věcech.
Je dobré se takto sdílet, protože jsem si uvědomila, že to, co někdy řeším já, jsou drobné problémy (které většinou zaútočí, když člověk není dostatečně vděčný Bohu za vše, co má).

Pak následovala asi stěžejní část večera - proklamování veršů ze žalmu - do zvuků bubínků, pak jsme tvořily náš vlastní žalm - je to dost těžké popsat. :-)
Pro některé z nás to bylo těžší, sledovat rytmus, vejít se do něj a ještě správně říci verš. Nicméně to bylo hodně povzbuzující a bylo by krásné, kdybychom to uměly zpívat.







Pak Andrea vyprávěla o vyučování, které teď poslouchá - ta sestra je zřejmě Angličanka a po nějaké době dospěla k názoru, jak důležité je začínat den s Bohem a vědomě se rozhodnout, že s ním po celý den půjde (protože jinak je ráno nervózní, křičí na děti, nestíhá, je vystresovaná). K tomu jí napomáhá ranní čtení verše ze Žalmu 118/24 a nasazování si Boží zbroje - vyznává to a k tomu dělá ty patřičné pohyby a děkuje za určité věci.
A tak si pro nás Andrea připravila krásné šablony srdce a korunky, mohly jsme si vybrat a měla pro nás předtištěný ten verš + Boží zbroj a my si to přepisovaly, vybarvovaly – zkrátka, tvořily jsme a bylo to super.
Některé vytvořily umělecká díla – např.Verča. Mohly jsme tam ještě lepit zlaté hvězdičky - zkrátka jsme se kreativně vyřádily, zrelaxovaly.
Já si své srdce dala do koupelny za zrcadlo a udělala rozhodnutí, že si ho každé ráno přečtu a vědomě se rozhodnu jásat a radovat se z nového dne. I ostatní členové rodiny si dnes při čištění zubů nasazovaly Boží zbroj. :-)

Tím sestřinec vlastně skončil, neboť aniž jsme to zpozorovaly, čas na hodinách ukazoval 22.20, což nás zaskočilo a nechtěly jsme věřit vlastním očím, že to tak rychle uteklo.
Aby má reportáž byla úplná, musím ještě vylíčit, jaké dobroty se ocitly na stolečkách - dobrota číslo jedna byly Evčiny vdolky (šla jsem na sestřinec s předsevzetím, že nic jíst nebudu, neboť jsme s manželem byli na "výročním svatebním" obědě). Nicméně, vdolky jsem snědla 2 a byly vynikající - byť téměř den a půl staré. Vůbec si neumím představit tu slast, když byly čerstvé. :-)
Dále tam byly jednohubky zřejmě s lososovou v obchodě zakoupenou pomazánkou, krabice s čerstvou zeleninou - mrkev, okurka a červená paprika, krabička s kostičkami sýra a půlměsíčky jablíček (Andrea nezapřela pečující maminku od malých dětí), nějaký džus, čaj a aninevím, zda některá z nás pila kávu.

Myslím, že všechny jsme Andree vyjádřily svou vděčnost za lásku, trpělivost, vytrvalost a kreativitu s jakou připravuje tyto úžasné sestřince a těšíme se na další!!!!

Andrea během včerejšího dne obdržela několik zpráv od sester, ve kterých se omlouvaly a vysvětlovaly důvod, kvůli kterému bohužel večer nedorazí. A Andrea dostala strach, aby vůbec některá z nás dorazila a byla povzbuzena naší účastí. Haleluja, vše bylo tak, jak to náš Pán zamýšlel a byl to skvělý čas.

Zuzana Vávrová