Křesťanská církev Cesta života

Jak vypadá Bůh?

Každý by to chtěl vědět. Úvodem vás však musím ujistit slovy Jana, který ve své knize (evangeliu) v první kapitole říká: „Boha žádný nikdy neviděl“ a hned kousek dál něco podobného potvrzuje sám Ježíš: „A který mne poslal, Otec… jehož hlas jste nikdy neslyšeli, ani tvář jeho jste neviděli.

Můžeme tedy vycházet pouze z toho, co nám o Sobě sám napsal. Jsme stvořeni k Jeho podobě, to víme každý. Ale k jaké podobě? Může tím být míněno třeba to, že jako On je trojjediný, i my jsme duch žijící v těle, jež má duši. Na druhou stranu čteme: „Má ruka zajisté založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem je, a hned se postavily…“ (Iz.48. kap.) „ Stalo se… že pohleděl Hospodin na egyptské vojsko…, a zmátl egyptské vojsko.“ (Ex. 14. kap.) „ Vida pak Hospodin,… zavolal na něho Bůh z přostředku keře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši!…“(Ex. 3. kap.) „ …a nazveš jeho jméno Izmael; neboť Hospodin uslyšel ...“ (Gen. 16. kap) „…litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a měl bolest v srdci svém…“ (Gen. 6:6)

A je mnoho dalších míst v Bibli kde se píše, že Bůh hleděl, řekl, slyšel, zarmloutil se, rozhněval se…takže není vyloučeno, že má pocity, srdce, oči, uši, ústa, ruce… a vypadá to, že i nos, pokud Mu naše modlitby voní. To by potom znamenalo, že jsme Mu podobní i vzhledem. Jediným faktem zůstává, že je pro nás nepředstavitelný.

Zjevuje se nám pomalu. Ne najednou, ale postupně o něm získáváme nové poznatky. Postupně nám ze svého slova odkrývá úžasné pravdy. Čteme o dobru, které jsme Mu ani nepřisuzovali. Rozširuje náš obzor, abychom zase o trochu lépe pochopili jeho nezměrnou lásku.

Možná se ptáš: „Ale proč se nám Bůh nezjeví úplně? Co před námi skrývá?“

Myslím, (a je to jen můj osobní názor), že nemáme kapacitu obsáhnout Boha svým mozkem a pozemským (neproměněným) tělem. Pamatuješ si co slíbil v  I. Kor. 2. kap.: „Ale jak je psáno: co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteříž ho milují.“ Samozřejmě, že nebe bude bezkonkurenční. Ale podstatou žití v nebi bude především život s Ním. Myslím, že se to ono „nevídané a neslýchané“ týká především Boha. Určitě nad Ním budeme žasnout.

Mnoho lidí (i teologů) se snažilo namalovat, vykreslit, vypodobnit Boha… ale to všechno je jen kapka v moři v porovnání se skutečným Bohem. On se nám sice dává poznat, ale teprve v nebi Ho uvidíme v plné slávě. Tam budeme schopni unést Jeho plnou slávu a moc. Pak se budeme našim pozemským představám smát.

Jednou někdo řekl: „Představme si, že lidé jsou dvojrozměrní. Prostě jsou to placatí panáčci namalovaní na papíře. A přichází trojrozměrný Bůh. Oni Ho nemůžou pochopit ani vidět, neznají třetí rozměr. Takže se jim Bůh dá poznat tak, že zanechá na papíře otisk svého palce.“



Není to báječné přirovnání? Bůh se zjeví jak jen to jde ve dvojrozměrném světě. Ale jen zčásti, tak, abychom pochopili že On je. Otiskl se na nás, na přírodě, na vesmíru… ve Svém Slově, jímž je sám Ježíš.

A já si to někdy představuji tak, že ti placatí človíčkové běhají kolem toho otisku, neví pořádně co to je, ale počítají rýhy (aby vypočítali, kdy se Ježíš vrátí), sledují směr čar (aby si mohli otisk porovnat se svou daktiloskopickou databází a vpravit ho do svých
předpokladů), dokreslují další čáry, které tam předtím nebyly (veří, že tím lépe „vysvětlí“ Boha)… a někteří prostě vidí otisk a vědí, že Bůh nám dal o sobě vědět, ale pravděpodobně bude ještě daleko větší a úžasnější, protože nám o tom píše ve svém Slově.
A mají tu úžasnou naději, že jednou pochopí i Jeho třetí rozměr.

Zdes 5/2004