Adventní věnečkování
Vánoce se kvapem blíží a trochu mě chytá stresík, jak to všechno zvládnu.
O to více mé srdce zaplesalo, když se na internetu objevila pozvánka na adventní věnečkování.
Podzimní věnečkování jsem nestihla. Zdeňky reportáž z této akce mě ale přesvědčila, že stojí za to se další zúčastnit.
Hned jsem všude rozdala pozvánky a chtěla jsem zažít se svými milovanými sestrami něco speciálního. Nejlépe to pak cestou vystihla Mirka, která řekla, že počítá s tím, že tam bude tak tři hodiny. Dvě na tvoření a hodinu na povídání. No a byly jsme tam čtyři a půl hodiny.
Mirka odjížděla spokojená, protože vyrobila věnec nejen sobě, ale i paní, která jí věnce dlouhá léta dělala, ale vzhledem k její těžké rodinné situaci, bude lotos obdarovaná. Cestou domů už se hlásily k Mirce na návštěvu.
Nejen s Vlastinou jsme byly v minulých letech tvořit věnce u mé sousedky v Kladném. V autě jsme se shodly, že Vlaďka je poklad, protože dokázala poradit a pomoct, když si člověk nevěděl rady.
Vlastina byla nadšená, že se jí konečně letos povedl pěkně hustý věnec. Chvojí bylo opravdu dost. Do SMS mi napsala: „Sobota byla Bohem požehnaná. Nebylo to jenom o práci na adventních věncích, ale i o setkání se sestrami v Kristu. Moc jsem si ten odpolední čas užila. Moc chválím Vlaďku, která to všechno zorganizovala a ukázala nám, jak na to. Sama jsem udělala 2 věnce a vůbec jsem nevěřila, že to zvládnu. Vlaďka mi je nádherně ozdobila a teď budou dělat radost nejen nám, ale i všem, kteří náš dům navštíví.“
Akce byla naprosto úžasně připravená. Tolik materiálu, ozdob, svíček, koleček z břízy, z kterého jsme mohly vybírat mě opravdu překvapilo. Bylo nás poměrně hodně (35), ale na každou se dostalo, co si vybrala. Vznikala nádherná výzdoba různých tvarů a barev.
Opravu můj velký obdiv si zaslouží Vlaďka. Na začátku se pomodlila za zdar celého odpoledne. Nakoupila a připravila toho opravdu velké množství. Každé z nás se věnovala, když jsme potřebovaly a s úsměvem. Bylo vidět, že jí to nesmírně baví a že má pro to velký dar.
Ozdobila jsem si dva krásné věnce a jeden svícen, který mi udělal můj syn Marek.
Měl tam svého kamaráda Jaromíra, tak si to užili i kluci. Nejvíce je zaujaly buchty a pendreky.
Osobně jsem odjížděla se smíšenými pocity, protože jsem viděla, že závěrečný úklid zabere opět spoustu času.
Druhý den jsem se ptala Vlaďky, jak to zvládli. Odjížděli v půl jedenácté a velké poděkování za úklid patří panu Jiřímu, který jezdil celý večer s vysavačem, Jasmínce a Salome, Danče, Pavle a jejich dětem a Terezce.
Děkuji všem, kdo se o nás postarali v jakémkoliv směru a přispěli třeba i jen malou částí do velkého celku, který se opravdu vydařil.
Přeji všem klidné a požehnané Vánoce.
Autorka článku, Lenka Š.