Křesťanská církev Cesta života

Banket 2007

Přes všechny fámy a dezinformace se nakonec včas ke všem našim uším doneslo, že jihočeský Banket 2007 bude.

A byl. Tentokrát i ve velmi příhodném datu: 15.12.2007. Takže ještě příliš brzy na vánoční odjezdy k příbuzným a tak akorát začít opravdu vnímat čas vánoční.

Nutno přiznat, že nás letošní příprava na Banket poněkud zaskočila. Čas letí a najednou - Vánoce. Propásli jsme dobu, kdy by se snad dal zorganizovat kvalitní program na tak velké prostory jako je „vysokoškolský Bobík“ (tak jako minulý rok). Rozumným krokem bylo zajistit příjemný podvečer v prostorách o něco menších (tak jako v letech minulých), v sále českobudějovické církve Cesta života.

Dlouho před šestnáctou hodinou započaly veškeré přípravné práce.

Pod taktovkou Zuzky a Vlastičky se velmi rychle začaly stoly plnit očím i nosu libými pochoutkami. Ruku k dílu přiložilo ještě několik dalších děvčat.


(Zuzka Rendlová a Vlastička Rálišová)

Na pódiu se mihotali především muži. Nosili nástroje. Přepojovali kabely. Zapojovali světla... Prostě se snažili připravit tu nejlepší možnou scénu pro všechny večerní interprety.

„Zkusíme ho dát na pódium za Káju?“ úkoluji dva „dobrovolníky“ kam by nejlépe sedl stromeček. Hmmm, tam by opravdu moc místa nezbylo. „Co ho dát sem doprava k meotaru?“ Úslužně běhali Popi s Kájou s ozdobeným stromkem sem a tam, až se to nejlepší místo konečně našlo. :)))


(V hlavní roli: Stromeček vánoční)

„Cože? Zvukař tu dneska nebude? Ó jé. Co teď? Bude to muset vzít Martin s Kájou. A hele, támhle si to šine David. Jakže? Bude zvučit jen TWB a jinak musí do práce? Ta dobrá duše se nenechala příliš přemlouvat. Úžas z toho, kolik různých interpretů bude muset zvučit na mixu, který vidí skoro poprvé, rychle vyprchal, a převážil pocit zodpovědnosti – jejich zvukař tu není, ale já zvukař jsem, tudíž jde práce stranou a budu zvučit. Jak moc se nám to hodilo. :)


(David Egner a jeho hbité prsty)

Je krátce po čtvrté odpoledne. Banket začíná!

Ne všechny tradice jsou nevhodné. Třeba tradičně začít chválou je velmi vhodné. Krátké uvítání Petra a na řadě je úvodní píseň večera. Ketka možná původně netušila, co vznikne, když dá svou píseň do rukou takových kreativistů, jako je místní chválicí tým. S originálním pojetím souhlasila a udělala dobře. Nápěv se líbil. :)

A protože téma letošního Banketu zní „Druhý pohled“ (i píseň nese stejný název), tady jsou alespoň slova úvodního songu.


Druhý pohled

Žijeme ve světě, který rychle mění svoje barvy, mění tvar,
co bylo dobré včera, dnes už není.
Změna je teď nový módní hit.
Z mraků informací na nás prší, od rána do večera, celou noc,
není čas na přemýšlení.
Vše se dozvím, jen když budu chtít.

Ale: Zkus tak druhý pohled mít na svět kolem nás, na všechno co dýchá.
Zkus tak druhý pohled mít, možná objevíš, co neviděl jsi z blízka.
Zkus tak druhý pohled mít, více přemýšlet a vlastní názor získat.
Zkus tak druhý pohled mít, potom uvidíš, jak to doopravdy je.

Svět není černobílý, je barvami posetý,
Život není obyčejný, když je s Bohem prožitý.
Nejsme jen tak opuštění, bez lásky na světě.
Získej i druhý pohled, skutečnost přivítá tě.


O režii programu se postaraly Ketka a Elis.


(Elis a Ketka Plchů)

Bedlivým okem sledovaly krátící se čas na časomíře (jíž umě sestrojil a obsluhoval Michal), vyměřující každému účinkujícímu 10 minut jeho vystoupení, které měl k dispozici. Víte, nechtějte být v jejich kůži. Když vidíte, že hned první vystupující časomíru ignoruje a jede si dál v druhé desetiminutovce, asi byste taky nervózně valili kukadla. :)))


(Výrobce nejpřesnější časomíry: Míša Kočer)

Avšak k nějakému zásadnímu skluzu nedošlo, neb i takový Fanda, který je schopen na historické nástroje hrát jak dlouho si přejete, se striktně držel odečítajících se vteřin.

Abychom se dobře orientovali v dění před námi, provázeli nás (vkusně, připraveně přesto originálně) Máťa a Jarda.


(Máťa Kočerová a Jarda Plch)

Odkrývali své osobní pohledy na běžné věci a pokoušeli se na ně kouknout také „Druhým pohledem“. Rozšířili naše obzory o barevnější, širší... zkrátka pestřejší vidění.

Prvních deset minut patřilo Dáše a jejím dětem. Tedy „jejím“ dětem. Dětské církvi.


(Dětská církev)

Zatímco v letech minulých (kdy byly podstatně menší) za ně Dáša vystoupení prakticky odzpívala, odtančila a odehrála (a i to bylo roztomilé), letos už vše předváděly samy. Poslední píseň si Dáša nechala do repráků „pořádně osolit“ a děcka tančila o stošest. :)

Než se na pódiu připravil Robert, rozvinuli úžasní moderátoři myšlenku dalších pohledů.

Už na „Druhý pohled“ bylo jasné, že Robert nezklame. Svědčí o tom i přeslimitový přídavek, který si obecenstvo prostě vynutilo.


(Robert Jakš)

„Jak po Robertovi můžu hrát já?“ ptá se jako vždy Fanda díky své skromnosti. Ale my víme, že může. Vždyť nikdo z nás neví, jak se hrávalo a hraje na tyhle nástroje z dřevních dob.




(Fanda Petrášek a jeho nástroj)

Pokud Fanda udělá chybu, stejně to nikdo nepozná. :) Jeho odzbrojující a nakažlivý smích vás tak jako tak donutí odpustit mu úplně všechno. :)

Ve vedlejší místnosti s prostřenou tabulí už to šustí, přestože Fanda ještě hraje. Ani Zuzka nedokázala před hladovci ochránit nazdobené stoly do regulérní přestávky. Jídla je naštěstí dost, a tak zbylo skutečně na všechny.

Po přestávce jsou už na pódiu připraveni Kováčovi s Libuškou.


(Kováčovi s Libuškou Randákovou)

Rómská krev se nezapře, takže pojetí poslední písně rozproudilo opravdu všechny. Čas vypršel a přichází pěvecké těleso pod vedením Roberta. Jak jsme se dozvěděli, ještě před Vánoci měli dvě vystoupení před veřejností. Docela úspěšný počin na seskupení, které cvičí zhruba jeden rok. Ne?


(Dagmar Nováková, Libuše Randáková, Danka Filipová, Pavel Voříšek, Petr, Robert Jakš)

„Zatímco u pěveckého sboru jste se museli ztišit, abyste něco slyšeli, tak teď budete muset naopak zvýšit hlas, abyste se slyšeli,“ uvedla vtipně Máťa další číslo.

Poslední na programu byla skupina TWB. Snad o něco hlasitější, ale pokud jste se zahleděli do sálu, mohli jste vidět, že s mladšími se i starší ročníky postavily a tančily nebo zpívaly v rytmu rockové hudby.


(Trinity Worship Band: Martin „Q“, kaaj, zdes, Martin K, Tomáš M.)

Nádherné osvětlení, které se postupným šeřením více a více objevovalo, kouzelně dokreslilo atmosféru letošního banketu.

Nadešel čas na píseň z úvodu. Tentokrát už s námi téměř všichni zpívali a tančili.

Moderátoři se naposledy blíží „plším“ krokem k pódiu, aby zakončili program. Lidé chtějí ještě chválit. Jarda vyplňuje hluchou mezeru než se chvála připraví a spontánně (už ne na mikrofon) zpívá: „Naše chvála a dík jen Tobě, Pane, zní...“ A přidávají se další... a už zpívá celý sál společně s chválicím týmem. Nádherné zakončení. Lidé mají úsměv na rtech.

Ještě konečné poděkování všem, kdo se na Banketu 2007 podíleli a je čas jít domů.

Mnozí si po skončení programu pochvalovali, že všeho bylo akorát. Souhlasím. Žádná nuda. Dost času na popovídání a dostatek občerstvení pro každého.

Poslední hosté odešli a my zamykáme prázdnou místnost. Dnešek jsme si skutečně užili.

zdes&kaaj