Křesťanská církev Cesta života

11. února 2007 bylo pokřtěno vodou 5 lidí

Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen...Mk. 16:16

Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. Mk. 16:16
Původní záměr „křtíti Vltavou“ vzal za své, když se před nedávnem doporučovalo nevycházet ven kvůli silným poryvům větru. Posunul se termín. Změnilo se místo. Ale nezměnila se touha těch, kteří se tohoto netradičního „pohřbu“ mají osobně účastnit.
Sešli jsme se sice na méně romantickém místě, ovšem kryti před nepřízní počasí. Malé babtizérium se pomalu plnilo vlažnou vodou a sál vroucími lidmi.



Nedělní shromáždění jsme (jak jinak) otevřeli modlitbou a chválou Pána. Jako vždy jsme požehnali dětem a nastal čas pro několik slov o křtu samotném.

Leč člověk míní a Pán... si vede shromáždění tak jak potřebuje. Dopředu jsou zváni všichni Rómové.

Není rozdílů - Pán miluje černé, bílé, žluté... Nevidí barvu pleti, vidí své děti. Žehnáme a modlíme se za malou skupinku před námi. Kéž si je Pán používá.

Po krátkém souhrnu proč a co je křest se šlo pět (Klárka K., Lenka K., Pavel P., Kristýnka "Q", Marťa R.) rozhodnutých připravit.
Co by to bylo za křest bez svědků?

U babtizéria se shromáždili bratři a sestry duchovní rodiny (církev), ale i několik pokrevních příbuzných.

Na správnost křtu (by na křtěném nezůstal byť vlásek suchý) dohlížel starší sboru :).
Zároveň byl také výbornou záchytnou oporou na vlhkých dlaždicích.



Každý z oněch pěti šťastných, kdo vstoupil do vody, vyznal před Bohem, lidmi i ďáblem, komu patří. Svým skutkem, ponořením, vyjádřili odhodlání, že se nyní oddělují od svého starého života. Pohřbívají staré tělo. A povstávají z vody do naprosto nového Božího života.

Křty bývají provázeny mnoha emocemi. Smích i pláč, radost i uvolnění. Duch svatý se lidí silně dotýká. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Křest je jedním z nejzávažnějších kroků v životě člověka. Pokud jedinec podstupuje křest skutečně uvážlivě a s plným vědomím o čem křest vodou je, může si být jist, že v něm tento čin zanechá hlubokou stopu. A nejen to. Od této chvíle, kdykoli se bude starý život a stará přirozenost vkrádat zpět, může dotyčný pokřtěný směle prohlásit: „11. února 2007 jsem tě pohřbil/a. Vrať se zpátky tam, kam patříš!“

Všem pokřtěným gratulujeme a přejeme jen to nejlepší v novém životě.



Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novotě života. (Řím. 6:4)

Fotografie ze křtů Vám zajistila Máťa Kočerová na www.vyjekr.net
(převzato z březnové M&P na straně 8.)