Nezůstat sám
Na „dvojce“ právě běží dokument o horách a živočiších, kteří v nich žijí. Hejno jeřábů se na své cestě do teplých krajin snaží přeletět Himaláje.
Komentář praví, že to pro ně není ani trochu lehké, protože sil ubývá a hory jsou opravdu vysoké. Jakmile se dostanou do turbulence, musí se vrátit a zkusit to po chvíli znovu.
Je jich opravdu požehnaně.
Drží se v několika „véčkových“ formacích a stoupají ve vzdušném proudu. Druhý pokus.
Blíží se k vrcholkům hor, když v tom se ze skal vznesou dva orli skalní.
Vyhlíží si svou kořist. Vybírají si jen ty mladší z jeřábů. Snaží se je oddělit z hejna. Jakmile se jim to povede, mají o oběd postaráno.
Matka uloveného mláděte se už nemůže déle zdržovat, mláděti nepomůže. Vrací se k hejnu a stoupá s ostatními přes vrcholky hor.
Kdyby se to mládě neoddělilo, neměl by orel šanci, říkám si. Laik by dokonce ani nepoznal, že jde o mládě - vypadalo (barevně i velikostí) stejně jako ostatní. Proč si ho orli vybrali? Věřila bych spíš tomu, že mladší jedinec mohl mít daleko víc síly než ti starší a orel by s ním měl zbytečně víc práce. Tak proč si nevybrali staršího a unaveného jeřába?
Napadlo mě jediné vysvětlení. Starší už měli několikaleté zkušenosti s přeletem skal. Tušili, že se objeví hladoví orli. Věděli, že je nutné zůstat v hejnu, jinak nemají šanci na přežití. Ti mladí letěli poprvé. Bylo snadnější je odlákat od ostatních.
V tu chvíli mi to přišlo tak moc moudré a podobné tomu, jaké je to s námi, křesťany. Uprostřed Boží rodiny je nám tak dobře a tak bezpečno. Je daleko těžší žít jako křesťan někde sám, bez pomoci a ochrany ostatních.
Mnohokrát mi to lidé potvrdili svými slovy. Vzpoměla jsem si na středeční setkání, kdy jsem mluvila s jednou takovou sestrou. Snad pokaždé si povzdychne: „Já to vím. Je třeba mít svou církev, domov, nebýt sám...“ A slyšela jsem něco podobného i od mnoha lidí, kteří už dříve „zkusili“ žít „sólové křesťanství“.
Bible nám říká:
„...neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku...“ (Žid.10:25) „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
Je velmi důležité nezůstat sám.
zdes