Křesťanská církev Cesta života

Ke kořenu věci

Tak za co se chcete modlit?“ ptá se vedoucí naší domácí skupiny, když je čas příhodný na prosby. Téma střídá téma...
Modlíme se za sestru, kterou ďábel fakt dost trápí na duši. Je to zvláštní, myslím si při modlitbě, vždyť ona tak bojuje, všechno dělá nejlépe jak jen to jde. I další lidé za ní stojí v modlitbách. Co víc by se ještě mělo stát?

Ne, nebyla to ani tak výčitka, jako otazník v mé hlavě. A v mé hlavě se během vteřiny objevil obrázek.



Co to má být? Nejdřív jsem to vůbec nepochopila. Červený květ nakloněný k zemi. Ne úplně suchý, ale bylo vidět, že pomalu vadne. Přitom zemina byla v pořádku, zálivka byla v pořádku. Sluníčka dost... Všechno tak, jak má být. Proč by teda měla vadnout?
Tohle všechno mi proběhlo hlavou asi během dvou vteřin. Stále jsem se snažila při modlitbě v jazycích upnout mysl na potřebu té sestry. A tohle „přemýšlení“ mě vyrušovalo.

Jenže v dalších dvou vteřinách (kdy jsem si vážně nebyla jistá, jestli mi jen tak lítají myšlenky jinam nebo mi Bůh něco říká) mi to nějak seplo.
Všechno kolem květiny vypadá v pořádku. Světlo, voda, živiny... Ale co se děje tam, kde není možnost běžně vidět? Teď už jsem věděla, proč ta květina chřadne. Její kořínky napadl škůdce.

Nemyslím, že by to mělo být super zjevení pro sestru, za kterou jsme se modlili. Myslím, že to prostě byla odpověď na můj „myšlenkový dotaz“.
...vždyť ona tak bojuje, všechno dělá nejlépe jak jen to jde....Co víc by se ještě mělo stát?

Někdy, i když děláme všechno pro to, abychom zvítězili - zaléváme (modlíme se), vyživujeme půdu (čteme Slovo), vystavujeme se slunci (Božímu vlivu) – můžeme zapomenout na to, že je tu škůdce. Škůdce, který si před tebe nestoupne a neřekne ti do očí „Haló, jsem tu a chci tě zlikvidovat“, ale zaleze tam, kde ho není vidět (pod hlínu) a jde přímo ke kořenu věci. A my se ptáme: „Bože, co dělám špatně? Dělám toho málo? Modlím se málo? Nejsem mimo? Nemám číst o čtyři kapitoly v Bibli víc...?“ Něco nás někam tlačí a žene. Něco nám bere sílu a pokoj.
A ono možná stačí jen se vzepřít škůdci.

Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás... (Jak.4:7)

Určitě je dobré dotáhnout věci do konce. Usilovat všemi Božími prostředky, abychom dosáhli cíle. Ale pokud nás škůdce neutáhl na lenost, pak se střežme padnout do druhého extrému, kdy nás ďábel nutí dělat „víc“, i když to po nás Bůh nebude chtít. Někdy bývá problém jinde a nás překvapí, že nám „to nefunguje“, přestože přidáme víc výživy nebo víc zálivky (než kdy jindy). Víc úsilí a žádný výsledek => vede ke zbytečné frustraci.
Bůh nám dal schopnost dívat se i tam, kam běžně vidět není. Jděme až ke kořenu věci.



Je lepší se poddat Bohu a vzepřít ďáblu (než naopak). Pak budou naše „květiny“ prospívat a sílit.

...je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. (Řím.11:16)
Nebo... Je-li kořen v pořádku, jsou v pořádku i větve. :-)
Tak ať nám to pěkně kvete.

zdes