Křesťanská církev Cesta života

A dům na skále stál...

Příběh o dvou domech na různém „podkladu“ je znám i mezi lidmi, kteří možná nikdy neviděli Bibli. Je totiž velmi praktický. Každý stavitel ví, jak je důležité stavět na dobrých základech.

Sedíme v obýváku a čteme v Matouši 7:24-27 „Kdokoli tedy slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům, ale nespadl, protože byl založen na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný bláznivému muži, který postavil svůj dům na písku. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům a spadl a jeho pád byl veliký."



Probíráme právě 5. lekci Základního biblického kurzu. Kája připodobňuje příběh k hádance hledej 10 rozdílů a ptá se: „Tak co za rozdíly vidíte?“
„Různí lidé...jiné místo...písek a skála...poslechl a neposlechl...plní a neplní,“ sypeme z rukávu.
„Ale v Lukáši je těch rozdílů ještě víc, je to tam podrobnější,“ hlásí Máťa a čte příběh z Lukášova pohledu.

„Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je: Je podobný člověku, který stavěl svůj dům tak, že kopal hluboko a položil základy na skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, neboť byl založen na skále.
Ale ten, kdo je slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Přivalila se na něj řeka a hned spadl a pád toho domu byl veliký.“ (Lukáš 6:48-49)



Víte, často se tenhle příběh maluje jako jeden domek vysoko na skále a druhý domek dole na písečné pláži. Ale když to Máťa četla, najednou mi to docvaklo. Oni měli skutečně úplně stejné podmínky. Dost možná měli parcely hned vedle sebe. Ale...

V mysli mi vytanula vzpomínka na Vánoce. Ségra nás pozvala do solné jeskyně. Pohodlně jsme seděli v křesílkách, obklopeni solnými zdmi a dívali se na zurčící vodu, stékající po proutcích v jakémsi rámu. Z reproduktorů zněla klidná hudba a na zemi u uměle vytvořeného krápníku si malá neteř hraje se „slaným pískem“. Hřeje. Zajímá mě, co je pod ním. Topení? Rozhrnuji sůl do stran a hloubím. Padá sice zpátky, ale po chvíli se mi povede prohrabat se až na dno. Je tam něco tvrdého, hladkého. Asi solné podloží. Vypadá to trochu jako sklo.

A přesně tohle se mi vybavilo, když Máťa četla. Oni oba měli na povrchu písek nebo zeminu, kterou snadno odfoukne prudký vítr nebo odplaví voda. Jenže jeden z nich hloubil a hloubil, až se prohloubil na skálu. Zřejmě tedy nestavěl někde nahoře na skále, ale prostě se k ní prohrabal. Na rozdíl od toho druhého, který nehloubil, ale začal rovnou stavět.

A došlo mi ještě něco. Většinou se od kazatelny říká: „Stavme na pevném základu. Stavějme na skále. Na skále Božího slova...“ a můžu k tomu jen dodat „ano“ a „amen“. Ale při čtení v Lukáši jsem si uvědomila, že podstatou těchto veršů je: Když už přijdeš k Ježíši a slyšíš co ti říká, co ti radí, o co tě žádá, co si od tebe přeje... udělej to.

Stejně tak by dnes Ježíšova slova mohla znít třeba takhle:
„Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo přichází ke mně, slyší mé slovo a plní je: Je podobný člověku, který psal svůj článek na počítači tak, že si pravidelně svou práci ukládal a zálohoval na CD. Když pak přišel výpadek proudu nebo počítač zkolaboval a vypnul se, nic zlého se článku nestalo, neboť byl uložen.
Ale ten, kdo je slyšel a nenaplnil, je podobný člověku, který psal svůj článek na počítači a soubor si neuložil. Počítač zkolaboval a vypnul se a z článku nezůstalo ani písmenko.“
(A to vážně namíchne :-))

Hlavní myšlenkou tedy je: „Udělej, co Pán říká a budeš počítán mezi ty moudré, kteří stavějí svůj dům na skále a zálohují si soubory.“

zdes